Foto: Kateřina Smid
Jméno VLADIMÍR MIŠÍK je pro mě téměř synonymem pro český bigbít. Letos, konkrétně 8. 3. 2017, Vladimír Mišík oslavil sedmdesáté narozeniny. V tento den byl také do kin uveden dokumentární film režisérky Jitky Němcové „Nechte zpívat Mišíka“.
Vladimír Mišík se narodil v Praze 8. 3. 1947. Svou první kapelu Uragán založil již na truhlářském učilišti a zajímavostí určitě je, že v ní Vladimír Mišík bubnoval. Tato kapela se však záhy rozpadá a Vladimír Mišík se stává členem kapely Komety. Zde se seznamuje s Radimem Hladíkem, se kterým v budoucnu složí mnoho muziky, která bude mít zcela zásadní význam pro celý český bigbít, ale zatím nepředbíhejme. S Hladíkem odchází ke kapele Fontána, která je poměrně záhy přejmenovaná na The Matadors. Kapela vystupuje v Německu, kde o ní píší jako o ‚Rudých Beatles z Prahy‘. Poté prošel Mišík řadou různých kapel. My připomeňme jeho krátké působení v George and Beatovens Petra Nováka, se kterými odjel jako kytarista na turné do Finska. Po návratu z turné zakládá v roce 1968 s Radimem Hladíkem legendární Blue Effect a nahrávají spolu jeden ze základních hitů českého bigbítu – „Slunečný hrob“. S Blue Effectem ještě nazpíval desku „Meditace“ a v roce 1970 z kapely odchází. Přidává se k jiné významné kapele – Flamengo, se kterou nahrává nezapomenutelné „Kuře v hodinkách“. Ta byla svého času v anketě ‚Deska desek‘ vybrána jako nejlepší deska, která v bývalém Československu vyšla. Kapela se bohužel ještě před jejím vydáním rozpadla.
V roce 1974 pak založil svou životní kapelu Etc… , se kterou vystupuje dodnes. Vladimír Mišík s Etc… za více než 40 let nahrál řadu desek, z nichž převážná většina patří do zlatého fondu české rockové muziky. Z písní jmenujme například takové hity jako „Stříhali dohola malého chlapečka“, „Jednohubky“, „Variace na renesanční téma“ či „Doteky“. Tento seznam by mohl být hodně dlouhý, případné zájemce tedy odkazujeme přímo na Mišíkovu tvorbu. V roce 1982 se od komunistů Vladimír Mišík dočkal ‚ocenění‘ v podobě zákazu vystupování. V té době se na zdi v pražských Holešovicích objevil nápis ‚Nechte zpívat Mišíka‘. Pokaždé, když soudruzi nápis odstranili, objevil se znovu. Od roku 1985 směl Vladimír Mišík omezeně vystupovat v triu, které si říkalo Čundrground (ČDG či Čuďák). V ČDG Mišíka doplňoval ještě Jaroslav ‚Olin‘ Nejezchleba a Vladimír Merta. Po revoluci se Vladimír Mišík stal poslancem České Národní Rady (ČNR). Po dvou letech však politiku opustil a nadále se věnoval výhradně muzice. V roce 1995 po něm astronomové z hvězdárny Na Kleti pojmenovali objevenou planetku. Pojmenování „Mišík“ následně schválila mezinárodní astronomická asociace. V roce 2013 odmítl od prezidenta Zemana přijmout státní vyznamenání, čímž jen potvrdil své celoživotní morální zásady a lidské kvality. Tolik ve stručnosti životopis Vladimíra Mišíka. Nyní bych rád několika větami shrnul svůj vztah k Vladimíru Mišíkovi a jeho muzice.
Se jménem Vladimír Mišík jsem se poprvé setkal na sklonku osmdesátých let, když jsem listoval časopisem Melodie. Tehdy jsem se s jeho hudbou seznamoval postupně. Shodou okolností mi bylo dopřáno poznat Mišíkovu hudbu chronologicky, pěkně od první desky. Zejména první dvě desky mě neskutečně zasáhly. Ale miloval jsem všechna alba, které Vladimír Mišík vydal, a miluji je dodnes. Tvrdím, že Mišík za celou svou kariéru nenahrál slabou desku. Už ani nevím, kdy a kde jsem poprvé viděl Mišíkův koncert. Nejspíš to bylo někdy na začátku devadesátých let v pardubickém klubu Žlutý pes, byl jsem tehdy tak nadšený, že jsem na jeho koncerty chodil se železnou pravidelností. Bez nadsázky mohu říct, že devadesátá léta jsem strávil s Vladimírem Mišíkem a jeho Etc… Viděl jsem mnoho sestav Etc…, ve kterých se vystřídalo mnoho skvělých muzikantů, kteří se sdružovali okolo ústřední postavy Vladimíra Mišíka. Díky tomu se koncerty Etc… vždy vyznačovaly muzikantskou kvalitou. S klidným svědomím mohu prohlásit, že tak jako Vladimír Mišík nikdy nevydal špatnou desku, tak já jsem nikdy neviděl špatný koncert Vladimíra Mišíka a Etc… Po roce 2000 jsem v návštěvách koncertů Etc… mírně polevil, ale chodím na ně s velkou chutí dodnes. Každý koncert Vladimíra Mišíka a Etc… je totiž zárukou nejen muzikantské a nesmírné kvality, ale také velké lidské pohody.
Na závěr už zbývá jen dodat- Nechte zpívat Mišíka! Tak ať Ti to zpívá ještě hodně dlouho, Vláďo!