Janovec a čilimník – Opravdu pestrá podívaná

Text: Luboš Hnát
Foto: Archvi skupiny Janovec a čilmník, Kateřina Smid
Publikováno: 13.7.2026

Dvacet let od svého vzniku slaví skupina JANOVEC A ČILIMNÍK z Ronova nad Doubravou. Kapelu sleduji od začátku, o její historii leccos vím. Napadlo mě však, že by se o ní mohli něco dozvědět také čtenáři Rockového světa. A kdo jiný by mohl být povolanějším průvodcem než kytarista VÁCLAV ANTONÍN SÝKORA, který na moje otázky odpovídal se svým nezaměnitelným humorem.

V letošním roce slavíte dvacet let od svého založení, co ti proběhne hlavou, když si to uvědomíš?
Nejprve mě napadne, jak rychle to uteklo. I když to asi každý vnímá trochu jinak. Jsem z kapely nejstarší, tak můj pohled může mít trochu osobní příchuť. (úsměv) Ale sem asi otázka nesměřovala. Uvědomím si, jaké jsem měl štěstí na spoluhráče. Začali jsme jako parta muzikantů, co už někdy někde hráli, a tudíž každý měl nějaké „koncertohodiny“ namotané. I když jsme se rozhodli hrát převzaté skladby, vnímali jsme je vždycky tak nějak po svém – a to jsme do hraní i dávali. Zároveň jsme muziku všichni brali jako koníčka a nikdo neměl představu se tím živit. Proto četnost vystupování byla vždycky sporadická. Možná i proto jsme si vystupování začali časem užívat my i naši fanoušci.

Janovec a Čilimník není pro kapelu úplně obvyklý název, kdo s ním přišel
Potýkali jsme se s ním od samého začátku. Ze svojí praxe z předchozích kapel před i porevolučních vím, že bylo zvykem mít jako první zvučné jméno kapely, logo nebo plakát, řešit vizáž a přemýšlet, v čem kdo vyleze na pódium. A pak řešit vlastní hru a repec. Zažil jsem to v době kapely UNIE, kterou jsem s kytaristou Zdeňkem Sasínem zakládal ještě před rokem 1989. Pruhovaný černozelený kalhoty metalky a černobílý pruhovaný plášť pod kolena – to byl (můj) image v té době. S touhle kapelou to bylo ale úplně jiný. Nejenže se hrála jiná muzika, ale podobný prkotiny se neřešily vůbec. Důležité bylo, co si vybereme do repertoáru s ohledem na obsazení, které v počátku bylo kytara, basa, bicí a dva zpívající klávesisti. Později nastala výměna na pozici basy a z původního basisty se vyklubal fenomenální bluesový kytarista a hráč na foukací harmoniku. Nějaký název se dlouho neřešil. Každopádně se současným názvem přišel náš bubeník Evžen 10. 1. 2007 v 16 hod a 15 minut. Ne že bych si toto osudové datum pamatoval, ale našel jsem to pro vaše čtenáře v e-mailové poště. V mejlu stál s chybou uvedený tento návrh:

Odkazoval na internetový článek „Janovec a čilimník aneb opravdu pestrá podívaná“. Článek byl o planém keři janovci metlatém, lidově nazývaném „zaječí zelí“, a o keři čilimník, který byl v mnoha odrůdách vyšlechtěn pro zahradní pěstování právě ze žlutě kvetoucího zaječího zelí rostoucího po škarpách, kolem lesních cest, a vůbec kde si vzpomenete. Takže něco jako naše hraní – z něčeho už existujícího jsme přidáním našeho cítění vyprodukovali něco obdobného, námi vyšlechtěného, ale vlastně úplně jiného. A tak vznikl dendrobeat. Pochopitelně svět cover verze zná, ale až my jsme tento styl pojmenovali. (úsměv)

Ze všech návrhů názvu kapely byl tento nejvíc ulítlý. A až po delší době se nějak svévolně schválil a už nám zůstal. Podvědomě jsme roky cítili, že takto dlouhý a složitý název asi není to pravé, ale nikdy se to už fakticky neřešilo. Od kamarádky Jany Hanusové později vzniklo i logo s ptákem Mozkodlabem, co otvírá hlavy pro naši muziku, a lehce vulgární kočkou Mícou – nevím, co přesně dělá, asi bobky do dětských pískovišť. A když se logo objevilo na prvním plakátu, už nikdo neměl chuť název měnit. Teď, po 20 letech, si říkáme, že to není o nic blbější než Wanastowi Vjecy nebo Mňága a Žďorp, tak proč se nezařadit mezi ně.

 

Vzpomeneš si na váš úplně první koncert?
Tady asi narážíš na open air vystoupení v nedalekých Žlebských Chvalovicích. No popravdě – tenhle koncert si asi nepamatuje víc lidí. A kdo si ho pamatuje, tak závidí těm, kdo si ho nepamatují. Moje útržky vzpomínek se omezují na pár nepublikovatelných výjevů alkoholem zdecimovaných hudebníků, co se snaží nedat na sobě nic znát. Obecně je známa skutečnost, že do tohoto „dění“ přijel náš tehdejší basák z jiného koncertu s jinou kapelou, pochopitelně střízlivý, a musel nastoupit do rozjetého vlaku. Od té doby má tik na oku a zadrhává.

Myslím, že tam jste se ještě jmenovali jinak.
V té době byl ještě ve hře název Moribundus. Bohužel blues-jazzová kapela se stejným názvem už v té době existovala někde v Ostravě, později i v Lanškrouně a Brně.

Vaše koncerty jsou vždycky parádním zážitkem. Jeden se ale všem ostatním vymykal: O co tenkrát šlo?
Asi myslíš koncert Burning Night v rámci turné „10 let na scéně“. Byl 4. duben 2015 a začalo to pohodově v úžasném prostředí divadla ve mlýně v Mladoticích. Odehráli jsme první set, Davča (zpěv, klávesy) si objednal guláš a všichni jsme šli na vzduch, protože nás pálily oči od kouře z ohromného krbu. Po chvíli jsem si všiml, že škvírami mezi prkny stropu byly vidět plameny na půdě. To byl začátek rychlého konce koncertu. Honza (klávesy, zpěv) zavolal hasiče a všichni jsme spěchali vše co nejrychleji vynést ven. Ze sálu jsme byli vystěhovaní za pomoci fanoušků ve škarpě přes silnici za pár minut a v době příjezdu hasičů si už jen Davča stěžoval, že ho ani nenechali dojíst guláš. Nezbývalo než venku vše pobalit, naložit do aut a odvézt na základnu. Byl to divoký večer…. Asi po roce se vrátil k Davčovi funkční napájecí adaptér pro klávesy, který byl při úklidu vyhrabán ze spáleniště.

Jak se v průběhu let proměňoval repertoár?
Repertoár vybírá kapela tak nějak společně. Je poměrně pestrý a hrajeme všechno, co se nám líbí a na čem se shodneme. To je neměnné. Takže se repec vlastně moc nemění. Jen jsme poslední dobou zapracovali na několika vlastních autorských věcech. Začalo to v době kovidu a pokračuje průběžně dodnes.

Před několika lety jste jako doprovodná kapela Jiřího Němce natočili album Jiříkovo vidění. Proč nikdy nevyšlo?
Jiříkovo vidění byl projekt Jirky Němce, který pro nás měl své kouzlo a s odstupem času jsme z něj čerpali i zkušenosti z vlastního nahrávání. Bohužel, album skončilo pouze na Bandzone a Jirka ho nevydal. Proč tomu tak bylo, už nezjistíme, protože Jirka asi před rokem odešel do muzikantského nebe.

A co takhle vydat něco vlastního?
Promo album Oheň a dým už je ve výrobě.

Chystáte ke svému výročí nějaký speciální koncert?
Na konci července, konkrétně v sobotu 25., chceme vystoupit v rámci multižánrového festivalu Hudba na dlani v Ronově nad Doubravou, kde – pokud všechno dopadne – chceme pokřtít naše CD Oheň a dým. Za kmotry by se měli objevit naši kamarádi z kapely Etc…, kterou jsme pozvali a která tento festival uzavře.

Dojde i k nějakému překvapivému hostování?
Nebude úplně překvapivé, vystoupí pár muzikantů, kteří kapelou prošli nebo dříve alternovali. Ale jeden, možná i dva exkluzivní hosty si necháme jako překvapení. A všechny srdečně zveme!!!