Text: Luboš Hnát
Foto: Marek Holoubek
Video: Youtube
Publikováno: 9.6.2025
Povětroň
Pražské indie rockové trio POVĚTROŇ se před nedávnem posluchačům připomnělo výborným EP Heart & Noise. Nejen o něm jsme si povídali v následujícím rozhovoru. Na moje otázky odpovídala celá kapela, tedy: JAKUB MIHÁLIK (kytara, zpěv), LUKÁŠ HOLOUBEK (baskytara) a JAN MARTINEK (bicí).
Povětroň je název známé knihy Karla Čapka, jakou má vaše kapela souvislost s tímto literárním dílem?
Jakub: Máš pravdu, jde o název Čapkovy “noetické” novely, ve které se řeší meze poznání – je o lidech, kteří se z určitých indicií snaží odvodit identitu pilota, který zemřel při pádu letadla. Upřímně řečeno to ale žádnou hlubokou souvislost s naší hudbou nemá, spíš se mi tehdy líbila – a pořád líbí – určitá záhadnost a nejednoznačnost situace, o které Čapek píše, a vlastně i toho slova samotného. Doufám, že i naše hudba je tak trochu nejednoznačná a i tím zajímavá, že není jen “na první dobrou” a má v sobě více rozměrů.
Na serveru Bandzone jsem si přečetl kousek vaší historie, která je hodně zajímavá, je v ní například informace, že s vámi od roku 2007 působí violoncellistka Alžběta Bártová, vy ale hrajete v triu, můžete mi to nějak vysvětlit?
Honza: Můžeme to vysvětlit tak, že jsme už dlouho neaktualizovali náš profil na Bandzone… (smích) Pravda ovšem je, že Alžběta od nás nikdy oficiálně neodešla, proto jsme taky její odchod nikdy oficiálně neoznamovali. Prostě s námi hrála čím dál tím méně, až s námi najednou, už před mnoha lety, přestala hrát úplně. Asi to trochu souviselo i s tím, že jsme se postupně vzdalovali starší tvorbě, kde byl pro violoncello větší prostor. Ale myslím, že kdyby si s námi chtěla někdy v budoucnu zahrát, tak bychom ji neodmítli…
Jakub: Určitě neodmítli – přátelské vztahy zůstaly. Naše kapela koneckonců měla vedle hudební stránky vždycky taky silnou přátelskou dimenzi.
Vznikli jste jako písničkářské akustické duo, nyní hrajete indie rock, to jsou hodně rozdílné styly, jak jste k tomuhle vývoji dospěli?
Honza: Vývoj byl pozvolný a podle mě přirozený. Souvisel i s tím, jak se v průběhu let měnila sestava. Osobně bych v našem případě tu škatulku indie rock netesal do kamene, je to spíš taková berlička k tomu, abychom nemuseli na otázku „co hrajete“ odpovídat „písničky“. Pokud nás chce někdo takhle škatulkovat, nemám s tím problém.
Jakub: Ano, taky tam cítím kontinuitu. Středobodem byly po celou dobu písničky, které mě napadají a které pak nahrávám – kdysi dávno na kazetový “čtyřstopák”, teď třeba do telefonu – a klukům různě posílám a pak je společně doděláváme. Charakter těch písniček se postupně proměňoval v souvislosti s tím, jaká hudba nás oslovovala, a asi taky s tím, jak mě více a více fascinovaly různé zkreslovací “krabičky” na kytaru – na novém EP třeba hodně zní zkreslení typu big muff. Každopádně náš vývoj byl organický, nešlo o nějaké dohánění trendů.
Povětroň
Sestava kapely se v průběhu času různě proměňovala, řekli byste, že teď jste s podobou Povětroně nejspokojenější?
Honza: To souvisí s předchozí otázkou. Měli jsme v kapele dva kytaristy, dva zpěváky, hráčku na příčnou flétnu, violoncellistku, jednu dobu dokonce vokalistku, nyní hrajeme v triu. A protože takhle hrajeme už asi patnáct let, je jasné, že jsme v současné sestavě spokojeni. Ve třech lidech se nakonec mnohem snáz domluvíme než v šesti.
J: Ono hraní v triu s sebou nese určitou “zranitelnost” – všechno je slyšet, nic se neschová, což se mi právě líbí. Osobně zastávám myšlenku, že kreativitě svědčí určitá omezení a u nás ta omezení vycházejí mimo jiné z určitého minimalismu, který s sebou nese hraní v základní sestavě – kytara, basa, bicí. Na druhou stranu nás ale baví nechat ta omezení za sebou při práci ve studiu, která s sebou nese možnost vrstvení do stop. Při nahrávání našeho nového EP Heart & Noise jsme se v tomhle docela “vyřádili”, často tam zní hodně kytar a zpěvů najednou. Chtěli jsme posluchačům nabídnou bohatší, propracovanější zvuk.
Je mi jasné, že na otázku, proč zpíváte anglicky mi odpovíte něco jako, že tím míříte na zahraniční publikum. Zeptám se tedy jinak: jezdíte hrát do zahraničí, a pokud ano s jakým se setkáváte ohlasem?
Honza: Já bych uvedl úplně jiné důvody než zrovna orientaci na zahraniční publikum. Když už, tak jsme vždy mířili – mimo jiné – na zahraniční publikum usazené v Praze (úsměv) ale když už se ptáš: po mnoha letech existence jsme svůj první zahraniční gig odehráli teprve loni, a to ve vídeňském klubu Café Carina, a byli velmi pozitivně překvapeni návštěvností i ohlasem publika. A taky občas jezdíme hrát do Ostravy. Počítá se Ostrava jako zahraničí? (smích)
Jakub: Já jsem nikdy nepřijímal názor, že česká kapela musí zpívat česky. Angličtina je podle mě dnes takový skoro univerzální jazyk a – “let’s face it” –, v rockové hudbě zní zatraceně dobře… Já sám si navíc, i vzhledem k rodinným okolnostem, připadám tak trochu na pomezí těch dvou jazyků.
Povětroň
Výhradním autorem vašich písniček je Kuba, máte to nastavené tak, určené, nebo s hudebními nápady může přijít každý z vás?
Jakub: Podle mě to takhle přirozeně vyplynulo – už od dob střední školy mě bavilo nahrávat si hudební nápady a psát písničky – tehdy ještě pro jinou kapelu. Ta se pak rozpadla a já jsem pořád dělal na nějakých písničkách a kolem nich pak vlastně vznikl Povětroň. Ale chtěl bych zdůraznit, že písničky pak doděláváme společně a kluci do nich svým muzikantstvím a nápady významně přispívají. Podle jejich reakcí se taky rozhoduju, které nápady stojí za další práci a které skončí v šuplíku.
Na kontě máte dvě regulérní alba a dvě EP, zaujalo mě, že se vydání pravidelně střídají, naposledy vyšlo EP Heart & Noise (recenze zde), kdy tedy dojde na řadovou desku?
Honza: Pokud bychom chtěli zachovat současný pravidelně se opakující model, byla by teď na řadě opravdu nová dlouhohrající deska (úsměv) Nicméně to střídání jsme nikdy neplánovali, vždycky to vyšlo podle toho, jak se nám zrovna hromadil repertoár.
Lukáš: Jen bychom chtěli, aby se interval mezi deskami zkrátil. (úsměv)
Na aktuálním EP je písnička Into Your Heart, která vyšla už na předchozí desce Second, proč jste ji nahráli znovu?
Honza: V podstatě všechno důležité už bylo řečeno ve tvojí recenzi na EP (úsměv) Nápad vzešel od Kuby Alexy, všeobecně to uznávaného pražského indierockového guru, že bychom tenhle song měli znovu nahrát jako singl. My jsme v té době měli připravených už několik nových písní, a právě tehdy jsme se domluvili, že nahrajeme EP. Bylo to hlavně v době, kdy jsme se po delší pauze vrátili ke koncertování a chtěli jsme o sobě dát vědět, že jsme pořád tady.
Jakub: Kuba si nás přišel poslechnout do klubu Elpíčko a pak se mě ptal, jestli se tuhle písničku nechystáme nahrát. Zdálo se mu, že má potenciál, a tak jsme ho poprosili, aby nám s ní produkčně pomohl. Myslím, že se nám společně podařilo posunout ji o pořádný kus dál.
Povětroň
Spoluproducentem EP Heart & Noise je uznávaný sound engineer Amák Golden v jehož studiu Golden Hive jste také nahrávali, proč padla volba právě na něj?
Honza: S tím, že Amák je jasná volba, přišel právě Kuba Alexa. My jsme se s Amákem osobně neznali, ale jak říkáš, on a jeho studio jsou na naší scéně dlouhodobě etablované a uznávané veličiny. Zvlášť v tom „nezávislém“ spektru, ve kterém se snad alespoň částečně pohybujeme.
Jakub: Spolupráce s Amákem se ukázala jako skvělá volba, protože on dobře porozuměl tomu o co se snažíme – fascinuje mě kombinovat melodické písničky se špinavým zvukem kytar, který má i určitý hlukový aspekt. V minulosti jsme v tomhle občas narazili na nepochopení studiových techniků. Amák ale tuhle naši “estetiku” přesně pochopil a ještě nás v ní podpořil.
Bylo těžké získat ho ke spolupráci?
Honza: Vůbec ne. Nahrávání s Amákem bylo asi jedno z nejspontánnějších a nejrychlejších, co jsem zažil. Chtěl zachytit živou energii kapely, takže jsme nahrávali všichni společně a dá se říct, že jsme všechny čtyři songy měli za několik hodin čistého času hotové.
Jakub: Poslali jsme mu demosnímky a nejspíš se mu líbily, protože pro nás našel v nabitém programu svého studia termín…
Lukáš: Já bych chtěl doplnit Honzu. Nahrávání bylo opravdu ve velmi uvolněné náladě a vše probíhalo hladce a profesionálně. Pro další desku je Amák jasná volba. (úsměv)
Na závěr obligátní otázka: kde vás mohu fanoušci v nejbližší době vidět a slyšet?
Honza.: Nejbližší koncert máme 13. června v Milovicích na festivalu Žijeme tu spolu na podporu Domova Mladá, v jehož areálu se festival koná. Jde o domov pro osoby se zdravotním postižením. Na festivalu jsme hráli už loni a je to velmi příjemná akce v krásném prostředí.
Jakub: Vždycky je pro nás radost zahrát na smysluplné akci tohoto typu. Ještě doplním, že taky chystáme křest nového EP, nejspíš někdy koncem léta nebo začátkem podzimu. Informace se postupně objeví na našem Facebooku a Instagramu.
