Obal knihy
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 30.6.2025
IRON MAIDEN v letošním roce slaví padesát let od svého vzniku. V rámci hledání podkladů pro seriál o jejich kariéře, který bude na Rockovém světě vycházet, jsem z knihovny vytáhl starší biografii s názvem Iron Maiden – Run To The Hills, jejímž autorem je slovutný novinář Mick Wall, a po letech jsem si ji s chutí přečetl.
Wallovo dílo se pyšní statusem autorizované biografie. Vyšlo v roce 2006 v nakladatelství BB Art. Je třeba si uvědomit, že vzhledem k datu vydání nemůže jít o kompletní historii skupiny. Text končí turné k albu Dance Of Death (2003). Do této doby je autorem popsaná historie velmi podrobná a přináší i méně známé informace. Víte například, kdo byl úplně prvním zpěvákem Iron Maiden?
Většina z dvaadvaceti kapitol je nazvána jmény členů kapely (včetně manažera Roda Smalwooda a producenta Martina Birche). Kromě krátkých životopisů se zde dozvíme okolnosti nástupu k Iron Maiden, popsáno je také působení hudebníků v jiných kapelách. Nechybí ani časté citace rozhovorů, v nichž muzikanti vzpomínají na líčené události či dávají k dobru různé historky. Zaujala mě jedna od Steva Harrise: „Když jsme hráli pár prvních koncertů v Cart And Horses, jednou večer jsme měli telefonát za barem, a já dodneška, nevím, jestli si z nás jenom někdo dělal prdel nebo co to mělo bejt, ale někdo prostě zavolal a řekl: ‚My jsme Iron Maiden a vy tenhle název používat nebudete,‘ a tak dál, ale já jsem ho odpálkoval: ‚To se di vysrat, protože my se jmenujem Iron Maiden, takže si polib.‘“ Tahle příhoda mě vyprovokovala k přípravě zmíněného seriálu.
Vynechána není ani éra se zpěvákem Blazem Bayliem, který se skupinou nahrál dvě nepříliš úspěšná alba. Podrobně rozebrány jsou také důvody jeho vyhazovu a návratu Bruce Dickinsona.
Je dobře, že se kniha vyvarovala častého nešvaru, který se v podobných dílech objevuje: tedy bulvárních informací, které jsou možná pro někoho atraktivní, ale do hudebních biografií nepatří. Autorovi naopak vyčítám až příliš najevo dávaný obdiv ke kapele.
Fotopříloha je rozdělena do několika částí, které jsou podle tehdejší praxe rozmístěny po celé knize. Většina snímků je černobílá a bohužel malá. Poskytují však čtenáři dobrou představu o vývoji skupiny.
Překlad Jiřího Zavadila je na velmi solidní úrovni, objevil jsem jen jediný zvláštní obrat. Konkrétně na straně 341 je uveden výraz: „tourujou tak tvrdě“ čímž se nejspíš myslí, že kapela často podniká dlouhá koncertní turné.
Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří se o Iron Maiden zajímají. Najdou v ní množství cenných informací o svých oblíbencích. Přál bych si však, aby vyšla její aktualizovaná verze, která by čtenáře zavedla až do současnosti.
