Obal Knihy
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 30.12.2025
Bývalý baskytarista slavného Blue Effectu JIŘÍ „GEOGRE“ KOZEL sepsal za pomoci publicisty Vladimíra Mertlíka vzpomínkou knihu, kterou nazval Ostnatej drát nenaladíš. Na trh ji letos v listopadu uvedlo nakladatelství Universum.
Útlá kniha je vytištěna na kvalitním křídovém papíře. Ještě než se před námi začne odvíjet muzikantův ne vždy veselý příběh, popisuje Kozel okolnosti svého odchodu do švýcarského exilu. Ačkoliv je tato pasáž veskrze dramatická, neubránil jsem se úsměvu nad absurditou doby.
Poté už se začteme do hudebníkových osudů, v nichž nacházíme nejednu překvapivou informaci. Kozel se snaží postupovat chronologicky, proto nejprve píše o svém rodinném zázemí ̶ už zde odhaluje pro mnohé neznámé skutečnosti. Já jsem třeba nevěděl, že je synem slavného swingového textaře Karla Kozla.
Popis nastupující beatové scény šedesátých let čtenářům představí Kozlovy muzikantské začátky a jeho první kapely, zavede nás na mnohá dnes již neexistující místa, jako býval kultovní News Club či klub Kotva. Baskytarista vzpomíná na své kolegy, z nichž mnozí se dnes stali legendami.
Následuje kapitola, v níž jsou popisovány Jiřího začátky ve švýcarském exilu. Při jejím čtení jsem se trošku lekl, že autor přeskočil důležité období, kdy založil skupinu Blue Effect. Naštěstí se moje obava ukázala lichá, a my se vracíme do Prahy konce šedesátých let, abychom byli svědky zdejšího dění včetně rozjezdu slavné kapely. Proč je ale porušena chronologie, mi není jasné.
Velmi zajímavý je popis Kozlových osudů v emigraci. Čtenář se dozví nejen, čím se muzikant živil, ale velká část je věnována také jeho pokračování hudební kariéry. Mě zaujalo zejména založení skupiny Crown, v níž hráli další čeští emigranti: Petr „Ťop“ Netopil a Karel „Káša“ Jahn, kterého znám coby vynikajícího bubeníka, ovšem kniha ho představuje také jako zpěváka, který stál za mikrofonem na třetím albu Crown.
Z ostatních aktivit se dozvídáme o Kozlově podnikání na poli dovozu a prodeje hudebních nástrojů a také hudební školy. Obě tyto aktivity provozoval společně s Kášou. V polistopadové době, kdy se baskytarista vrátil do vlasti, jsou zmíněny zejména koncerty Comeback na začátku devadesátých let. Současnost je v publikaci zmíněna jen letmo. Čtenář se dozví, že muzikant stále žije ve Švýcarsku, avšak do své původní vlasti se často vrací.
I přes nevelký rozsah knihy (207 stran) je v ní řada kvalitních fotografií, přičemž největší (portrétové) uvozují každou kapitolu.
Vzpomínky Jiřího „George“ Kozla mohu s klidným svědomím doporučit všem. Ti mladší se díky ní mohou vzdělat v historii našeho bigbítu, ti starší si mohou připomenout onu dobu. Tenhle (před)vánoční dárek mi udělal velkou radost.
