Obal knhy
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 29.4.2026
Není to tak dlouho, kdy jsem uveřejnil recenzi na publikaci Česká rocková alba 2, která podrobně rozebírala desky rockového mainstreamu. První díl této obsáhlé práce se jmenuje Česká rocková alba: zákazům navzdory (1969–1989), jejím autorem je zkušený hudební publicista JAROSLAV RIEIDEL. Věnuje se především undergroundové a alternativní scéně. Poslední kapitola popisuje také několik novovlnných skupin, mezi kterými jsou zařazeny i punkové party typu Visací zámek či Zikkurat.
Je fér hned v úvodu přiznat, že nejsem žádný fanoušek undergroundu ani alternativy. Souhlasím s názorem Petra Jandy, který v televizním seriálu Bigbít řekl: „Moc hudební kvality jsem tam nenacházel,“ a také Michala Ambrože, ten ve stejném pořadu prohlásil: „Připadalo nám, že v undergroundu to bylo spíš o honění s policajtama.“ Jeho názor kniha hojně podporuje. Čím? Nejen na to se pokusí odpovědět následující řádky.
Kniha představuje více než šest desítek nahrávek, které povětšinou byly distribuovány samizdatovými kanály a svého oficiálního vydání se dočkaly až mnoho let po svém vzniku. Popsána je kompletní „diskografie“ undergroundových kapel jako Plastic People Of The Universe (PPU), DG-307 či různé verze Umělé hmoty. Tyto recenze jsou často prokládány přepisy policejních výslechů a také soukromou korespondencí hudebníků, což na mě osobně působilo velmi rušivě. Mnohdy je také rozebírán politický podtext.
Více mi však vadila autorova nekritičnost: Všechny nahrávky jsou vychvalovány, ačkoliv muzikantské výkony jsou nevalné. Není mi po chuti ani výběr skupin. V některých případech jde o neznámé party, které odehrály jeden či dva koncerty, jež někdo nahrál a šířil. Mezi takové patří třeba Národní třída, Richter band či Z jedné strany na druhou.
Nejvíce mě zaujala poslední kapitola, která je věnována nové vlně, k níž mám jako posluchač nejblíže. Dočíst se zde můžeme o skupinách Duševní hrob, Dvouletá fáma, Precedens či OK Band, které se v případě posledních dvou jmenovaných sice staly součástí oficiální rockové scény, ale to neznamená, že byly režimem oblíbeny. I proto je zajímavé se dozvědět něco o jejich začátcích. Autor se do této části rozhodl zařadit i punkové party Visací zámek a Zikkurat: Nejprve jsem se tomu divil, ale později jsem si uvědomil, že samostatná kniha o nich by těžko vznikla. A koneckonců obě ve své době patřily k tehdejší alternativní scéně.
Zejména pro rockové encyklopedisty jsou velmi cenné statistické údaje nejen o tom, kteří muzikanti na daných albech hrají, ale i o tom, kdo, kdy, kde a za jakých okolností je pořídil.
Musím uznat autorův velký přehled v české rockové hudbě a zasvěcenost jednotlivých příspěvků, což nejlépe dokazují oba díly jeho práce. Velkou slabinou je grafika: tvoří jí pouze obaly popisovaných nahrávek. Chybí fotografie, které by alespoň zčásti přiblížily atmosféru tehdejších undergroundových koncertů, obzvláště když je převážně řeč o živých nahrávkách.
Pro zaryté fanoušky undergroundu je první díl Českých rockových alb nezbytností. Ostatní si jej mohou prolistovat, aby získali základní přehled, vlastnit jej však nemusí.
