Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 20.8.2025
Nestává se často, že český autor napíše knihu o zahraniční kapele, která dosáhla světové věhlasu. Jednou z výjimek je publikace Guns N‘ Roses nesoucí podtitul Příběh nejslavnějšího turné. Napsal ji Jan Kadeřábek a v roce 2016 vydalo nakladatelství Brána.
Onen podtitul je lehce zavádějící, neboť kniha se věnuje dění v Guns N‘ Roses v letech 1991‒1993 s lehkými přesahy do pozdější doby. Pravdou však je, že stěžejní část Kadeřábkovy práce mapuje celosvětové turné Use Your Illusion Tour, které probíhalo ve zmíněném období. Kromě toho tu však naleznete krátkou historii americké party, recenze desek, rozhovory se členy skupiny a bohužel také nejednu bulvární informaci ze soukromí převážně frontmana Axla W. Rose.
V úvodním poděkování autor přiznává, že Guns N‘ Roses poslouchá až od roku 2006. Nejde tedy o žádného pamětníka, a co je ještě horší, ani o žádného erudovaného publicistu, ale „jen“ o nekritického fanouška, čemuž bohužel odpovídá i výsledek.
Jak jsem již uvedl, gró knihy tvoří popis úspěšného turné. Jde v podstatě o reporty z každého koncertu, které více než klasické recenze připomínají bezduché opisování informací z internetu. Donekonečna se tu opakují na chlup stejné playlisty, Axlovy proslovy a podobné nepodstatné informace. Pokud autor o nějakém vystoupení nic nedohledal, spokojí se s konstatováním, že se žádné podrobnosti nedochovaly.
Zvláštní pozornost je věnována strahovskému koncertu Guns N‘ Roses. Přetištěny jsou dobové recenze. Jednu z nich napsal Ondřej Konrád. Autor ho kritizuje za nepřesné uvedení názvů písniček. Jistě, stávat by se to nemělo. Je však třeba si uvědomit, že v roce 1992 nebyla znalost angličtiny na takové úrovni jako dnes a neexistoval ani internet. Jakékoliv ověřování nebylo tedy právě snadné, proto je třeba dívat se na chyby o něco shovívavěji než v současnosti.
Zdálo by se, že u české knihy není žádný důvod kritizovat překlad, ale opak je pravdou. Většinu zdrojů tvoří anglické materiály, které bylo nutno převést do naší mateřštiny. Soudě dle toho, co autor uvedl v poděkování, postaral se o to s pomocí svého kamaráda sám. A máme tu další problém. Pánové totiž neprojevili žádnou znalost hudební hantýrky. Můžeme se zde dočíst věty typu: „Lidi křičí celou show, ale tenhle chlap byl hlasitej skoro jako má obrazovka a nepřestal.“ (strana 80) V tomto případě bych řekl, že zpěvák myslel odposlechy, kterým se běžně říká monitory. Jindy zase: „V Dust N‘ Bones se poprvé představuje Izzy coby hlavní zpěvák. Axl se Slashem plní úlohu zadních vokalistů.“ I v našich luzích a hájích se běžně užívá termín back vokalisté. A není pravda ani to, že PA systém slouží pro ozvučení velkých prostranství, jak autor na několika místech tvrdí. Jde o obecné označení koncertní reprosoustavy.
Výhradu mám také k autorovu slohu: slovo „pistolníci“, které se v textu vyskytuje tak často, že jsem si leckdy nebyl jist, jestli nečtu knihu o divokém západě. Podivné jsou také některé výrazy, například: „Axl udělal tanec“ či „Brazilčanka“. Na závěr publikace je pojednáno o vztahu Axla Rose s modelkou Stephanií Seymour. Těmto věcem v hudebních publikacích nefandím, nebudu tedy tuto část chválit ani v tomto případě. Pomyslné přílohy tvoří „Osoby a obsazení“, což je seznam všech jmen, které se vyskytují v knize. Nejde však o klasický rejstřík, ale spíš o jakousi obdobu filmových titulků. Posledních několik stránek je vyplněno přehledovými tabulkami.
Pochválit nemohu ani grafickou úpravu. Stránky jsou lemovány šedým rámem s nepravidelně rozmazanými místy, což snad má navodit dojem, že kniha je psána na papíře umazaném od popela. Na několika místech najdeme také perokresby členů kapely. Celé to působí neuvěřitelně kýčovitě. Chudou foto přílohu tvoří několik malých snímků, které jako by byly staženy z Wikipedie.
Za pochvalu stojí snad jedině vkusně zpracovaná obálka. Ovšem na ono otřepané„obal prodává“ se v tomto případě sázet nevyplatí.
