Niels Daniels: Judas Priest – Obránci víry

Niel Daniels: Judas Priest - Obranci viry

Niel Daniels: Judas Priest – Obranci viry

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 16. 6. 2022

Už při čtení Halfordovy autobiografie Doznání rockera (recenze zde) jsem věděl, že další hudební publikací na, kterou se zaměřím bude kniha Judas Priest – Obránci víry. Jejím autorem je zkušený novinář NEIL DANIELS a v roce 2011 jí v edici Evokace vydalo nakladatelství Volvox Globator. V úvodu autor čtenáře upozorňuje, že nejde o oficiální knihu Judas Priest a nikdo ze současných členů skupiny se na ní nepodílel.

Důvod, proč jsem po Danielsově práci po letech opět sáhl, je nasnadě: chtěl jsem si porovnat informace v obou titulech. Předmluvu k Obráncům víry napsal zakladatel a první zpěvák Judas Priest Al Atkins, který je také ústřední postavou prvních kapitol.

Už z autorství je zřejmé, že se obě publikace zásadně liší. Zatímco Halfordova kniha nabízí osobní, a tudíž subjektivně zabarvené vzpomínky, Danielsova biografie podává na dění v Judas Priest pohled zvenčí. Jelikož mu nebyly umožněny osobní rozhovory se členy kapely, opírá se jeho práce zejména o názory muzikantů z jiných skupin ‒ převážně těch, co dělaly Judas Priest support na některém turné. Nezanedbatelný prostor byl dán bývalým příslušníkům slavné metalové party. Pokud je citován někdo ze současné (rozuměj v roce 2010) sestavy, jde vždy o pasáž z již dříve publikovaného rozhovoru.

Velkou část textu tvoří „mini recenze“ jednotlivých alb a samozřejmě i popisy koncertů a světových turné. Kniha se nevyhýbá ani nejrůznějším kontroverzím, které jsou s Judas Priest spojeny. Zatímco líčení soudního procesu, v němž byla skupina obžalována z nabádání k sebevraždě, najdeme i v Halfordových vzpomínkách, o tom, že na turné Fuel For Life (1986) využívala kapela služeb druhého bubeníka Jonathana Valena, jehož účinkování v Judas Priest neskončilo úplně nejlépe, se zpěvák nezmiňuje. Naproti tomu Rob uvádí, že na desce Ram It Down (1988) Judas Priest používali automatického bubeníka ‒ o této skutečnosti zase nepochopitelně mlčí Daniels.

Autor popisuje i léta, kdy Rob Halford nebyl členem Judas Priest. Líčeny jsou jak události ve skupině, tak osudy samotného zpěváka. A vynechán není ani jeho návrat do kapely. V těchto částech však nečekejte žádné zajímavé informace. Kniha končí vydáním alba Nostradamus (2008).

Obránce víry doprovázejí pouze černobílé, zato mnohdy raritní fotografie. Téměř polovinu z 445 stran tvoří nejrůznější dodatky, ze kterých jde čtenáři hlava kolem a nejednoho možná napadne, že jsou zbytečně rozsáhlé.  Na druhou stranu encyklopedisté mají díky nim hotové žně.

Ani této publikaci se nevyhnuly faktografické chyby. Nejhorší z nich je hned v úvodu, kde se čtenář dozví, že Rob Halford k Judas Priest nastoupil v roce 1983! V jedné z poznámek pod čarou je zase zkratka AOR (Adult Oriented Rock) vysvětlena jako Arena Oriented Rock. Nevím, jestli se tyto chyby vyskytují v originále knihy: pokud tomu tak bylo, mohlo je nakladatelství Volvox Globator snadno napravit.

Naprosto tristní je překlad Hynka Čápa. V textu se například můžeme dočíst, že původní kytarista kapely zemřel při autonehodě, kterou podle některých sám instrumentoval. Když se autor zmiňuje o nějakém debutovém albu, používá překladatel kdoví proč termín debutní album. Pro novou vlnu britského heavy metalu tvrdošíjně používá českou zkratku NVBHM. Na nervy mi také lezlo neustálé opakování slova „znovusjednocení“ v kapitole o návratu Roba Halforda k Judas Priest, jakoby snad neexistovaly jiné výrazy.

Co říci na závěr? Kniha původně nabízela zajímavé vyprávění o jedné z největších skupin na světě. České vydavatelství ho však trestuhodně promrhalo.