Martin Popoff a kolektiv: Metallica – Kompletní ilustrovaná historie

Marti Popoff a kolektiv: Metallica - Kompletní ilustrovaná historie

Marti Popoff a kolektiv: Metallica – Kompletní ilustrovaná historie

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 1. 3. 2021

Mezi hudebními publikacemi, které se na pultech objevují, mají určitě své místo obrazové knihy. Vydává je například agilní nakladatelství Omega. Metaloví fanoušci na trhu mohou najít dílo METALLICA – KOMPLETNÍ ILUSTROVANÁ HISTORIE, které připravil kolektiv autorů pod vedením uznávaného hudebního publicisty Martina Popoffa.

Asi nikoho nepřekvapí, že u knih tohoto typu je kladen důraz na fotografie a obecně grafické zpracování. Nejinak je tomu i v případě recenzované knihy, která je tištěná na kvalitním křídovém papíře přibližně čtvercového formátu. Mezi výbornými celostránkovými snímky se nacházejí reprodukce nejrůznějších plakátů, lístků či triček, (mimochodem těch je opravdu hodně). Obrazově tedy této publikaci není co vytknout, pojďme se podívat na text.

Obsah je členěn do deseti částí, přičemž každá je věnována jednomu albu. Výjimkou je sedmá kapitola, ve které jsou představeny desky Load (1996) a ReLoad (1997). Popsány jsou okolnosti vzniku každé nahrávky i celková atmosféra v kapele. Problém je ale v tom, že tohle všechno bylo už mnohokrát zveřejněno jinde a ten, kdo se o skupinu jen trochu zajímá, si tyto informace už dávno přečetl.

Kniha celkově vyznívá jako jedna velká óda na Metallicu. Kontroverzní kauzy, jako byl například soudní spor se společností Napster, kterým si kapela, zejména její bubeník Lars Ulrich, udělala mezi svými příznivci dost nepřátel, jsou zmíněny jen na několika málo řádcích. Na druhou stranu autoři otevřeně přiznávají, že některé desky byly hodně slabé.

Dojem by mohly napravit recenze alb, které jsou součástí každé kapitoly a napsali je různí autoři. Jenomže i zde je kámen úrazu: nejde o původní dobové texty, ale vznikly pro potřeby knihy. Takže opět shrnují již známá fakta.

Nesporným kladem publikace, která vyšla v roce 2018, je její dobrý překlad. Postaral se o něj Zdeněk Gazur a kromě několika málo podivností ve skloňování přídavných jmen v něm velké chyby nenajdete.

Mám za to, že tuto knihu ocení spíše mladší fanoušci, kteří toho o kapele moc nevědí a zaujmou je spíš líbivé fotografie než kvalitní text.