Martin Power: No Quater: Tři životy Jimmyho Page

Martin Power: No Quater: Tři životy Jimmiho Page

Martin Power: No Quater: Tři životy Jimmiho Page

Text: Luboš Hnát
Foto: Obálka knihy
Publikováno: 27. 6. 2019

Kniha NO QUATER: TŘI ŽIVOTY JIMMYHO PAGE, která se zkraje letošního roku objevila na pultech knihkupectví, zaujme čtenáře na první pohled rozsahem a také kvalitní vazbou. Jejím autorem je Martin Power.

Knížka je rozdělena na tři větší díly. První se věnuje Pageově studiové kariéře a době, která předcházela Led Zeppelin. Druhý, nejrozsáhlejší se zabývá právě nejslavnější kapelou, s níž slovutný kytarista hrál. Poslední díl je logicky zaměřen na Jimmyho aktivity poté, co Led Zeppelin ukončili svou činnost. Všechny díly se dále dělí na menší kapitoly, které jsou stejně jako díly pojmenovány anglicky. To by se dalo pochopit, pokud by šlo o názvy písniček, které příslušnou část charakterizují: bohužel ne vždy tomu tak je, proto mi smysl anglických pojmenování trochu uniká. Nicméně jde jen o drobný nedostatek, kvůli kterému nemá cenu knížku hned zatracovat.

Už po několika stránkách si čtenář všimne velmi neobvyklých výrazů „slidovaná kytara“, „splapovaná basa“ a zdaleka nejhoršího z nich „perkusivní bicí“. Tyto „pojmy“ jsou bohužel rozsety po celé knize a dle mého názoru jdou na překladatelův vrub. Špatný překlad ještě navíc podtrhují některé neohrabané formulace jako na straně 276: „Prali do nich výkon v hodnotě 60 tisíc wattů“.

Čtivosti díla určitě nepomáhá rozsáhlý poznámkový aparát. Nemohu se ubránit dojmu, že na 400 poznámek, z nichž mnohé by se daly vypustit, je opravdu hodně. Na druhou stranu je mi milejší, že poznámky jsou uváděny pod čarou na stejné stránce jako text, než kdybych musel knihou neustále přelistovávat.

Ke cti autora neslouží ani nevhodně používané odkazy typu „Jak v této knize ještě uvidíme“ či „k tomu se ještě vrátíme“, protože nikde už není uvedeno, kde něco uvidíme nebo kam se budeme vracet. To čtenáře pouze mate. Zdaleka nejzávažnější jsou ovšem faktické chyby. Například Plantovu desku Principle Of Moments (1983) autor uvádí jako Principle of Effort, viz strana 374. Diskutabilní je též označení Jethro Tull coby folkrockové kapely, viz strana 400. Překlepy typu „Lider“ nebo „iživě“ jsou v tomto kontextu už jen drobným nešvarem.

Co se týče obsahu, ten povětšinou jen opakuje mnohokrát známá fakta, navíc je autor leckdy rozepisuje až příliš do velkých podrobností, což není pro čtenáře příliš přehledné. Mnohdy na několika stranách není o Jimmym ani zmínka. Osobně jsem novou informaci zaznamenal pouze jednu: uvedení pravého jména autorky hitu Babe Since I’ve Been Loving You, kterou není Joan Baez, jak se všeobecně soudí, ale Anne Bredon.

Má tedy kniha nějaké klady? Ano, není jich však mnoho. Určitě bych vyzdvihl fakt, že se autor nehoní za lacinými bulvárními senzacemi, jako jsou sex a drogy. Když už jsou tyto věci zmíněny, je to činěno citlivě a spíše pro dokreslení kytaristovy osobnosti. Pozitivem je určitě i pokus o kompletní diskografii, ačkoliv dát dohromady veškeré studiové nahrávky, na kterých se Page kdy podílel, je hodně náročný, ne-li vůbec nemožný úkol.

Celkově si však myslím, že investice téměř šesti set korun se rockerům v tomto případě nevyplatí.