Jaroslav Císař: Roky rocku

Jaroslav Císař: Roky rocku

Jaroslav Císař: Roky rocku

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 14. 7. 2020

Nakladatelství Knižní klub dodalo v roce 2000 na pulty obchodů encyklopedickou publikaci Jaroslava Císaře nazvanou Roky rocku. Ačkoliv jsem si ji tehdy pořídil, bůhví proč jsem její přečtení odkládal dvacet let.

Z předmluvy, kterou napsal Karel Knechtl, vyplývá, že původním záměrem bylo vydávat více dílů této encyklopedie. Kolik dílů mělo vyjít, nevím, a netuším ani proč od toho bylo upuštěno. Každopádně světlo světa spatřil pouze první díl, který se věnuje skupinám, které hrály na samých bigbítových počátcích.

Autor přináší profily světových hvězd jako The Sweet, Ten Years After nebo Ken Hensley. Věnuje se však i dávno zapomenutelným kapelám a umělcům jako Aphrodite’s Child, Canned Heat, Alvin Stardust, The Tremeloes a mnozí další. Každému je věnováno přibližně deset stránek, na nichž je popsána stručná historie té které kapely. V úvodu každé kapitoly je uveden přehled sestav a na konci pak soupis největších hitů a přehled albové diskografie jednotlivých skupin. Čtenář se dokonce dozví i tehdejší umístění v hitparádových žebříčcích.

Navíc autor v textu cituje vybrané části písniček a překládá i jejich názvy, ostatně tak to tehdy bylo běžné. Zároveň se jedná asi o největší problém celé knihy, překlady jsou totiž nepřesné a Císař leckdy překládá i takové výrazy, které v naší mateřštině nemají ekvivalent. Debutové album Kena Hensleyho Proud Words On A Dusty Shelf z roku 1973 je v češtině uvedeno jako Hrdá slova na opuštěné poličce (sic!). Podobných diskutabilních frází je v knize víc.

Fotografická část bohužel také nepatří k ozdobám knihy. Snímky jsou umístěny přímo v textu, nikoliv v samostatné příloze, a leckdy jsou malé a nezřetelné. Je však třeba přiznat, že v tomto případě nejde o autorovu chybu: musel pracovat s tím, co měl k dispozici, což je v úvodu knihy připomenuto.

I přes výše uvedené nedostatky je i v dnešní době Císařova práce velmi cenná, především proto, že dává vzpomenout i na soubory, o nichž současní hudební publicisté píší jen zřídka.