Fedor Frešo: Sideman

Fedor Frešo: Sideman

Fedor Frešo: Sideman

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 28. 4. 2021

Dnes již bohužel nežijící slovenský baskytarista Fedor Frešo sepsal své hudební vzpomínky, které nazval Sideman. Jeho knížka vyšla již v roce 2011 a dnes má statut téměř kultovních memoárů. Například Jindra Vobořil o ní kdysi hovořil jako o inspiraci pro vydání vlastních pamětí.

Hned v úvodu je třeba zmínit, že dílko není k dispozici v českém překladu a případní zájemci si jej musí přečíst ve slovenštině.

První překvapivou informaci se čtenář dozví hned na začátku knížky. Zjistí, že Frešo pocházel z poměrně prominentní hudební rodiny: jeho otec byl šéfem opery Slovenského národního divadla, který nejenže chtěl mít ze syna aktivního muzikanta, ale několikrát také využil svých kontaktů, aby Fedorovi pomohl. Od popisu rodinných souvislostí se poměrně brzy dostáváme k Frešově hudební kariéře. Ten prošel řadu významných slovenských skupin: od The Soulmen, Průdy až po Collegium Musicicum a Fermátu.

Každou kapitolu věnuje autor určitému časovému období. Protože muzikant působil ve většině kapel opakovaně a vyprávění je pojato přísně chronologicky, prolínají se baskytaristovy osudy ve výše jmenovaných kapelách celou knížkou. Pro českého čtenáře je nejzajímavější část věnovaná jeho členství v Blue Effectu (za jeho působení se název změnil na Modrý efekt, později dokonce na M. efekt).

Hudebníkova rocková kariéra je dostatečně známá, ale že hrával i dixieland a dokonce i folk, se už moc neví. Frešo podrobně popisuje i tato období své muzikantské dráhy. Autor vypráví o všem bez obalu a na rovinu a právě díky tomu má kniha téměř kultovní statut.  Mnohé osobnosti jako třeba Peter Lipa či Radim Hladík vůbec nešetří. Na druhou stranu se člověk neubrání dojmu, že jde mnohdy o Frešovu uraženou ješitnost a pouhé vyřizování účtů.

Velkým kladem knihy je grafická příloha. Černobílé fotografie jsou téměř na každé straně. Druhou částí grafické přílohy jsou přetištěné plakáty z různých koncertů či festivalů, ty už jsou barevné, ale osobně nevidím v jejich zveřejnění velký smysl a otištění plakátů z často nedůležitých akcí mi zavání samolibostí.

Paměti Fedora Freša rozhodně stojí za pozornost. Musím však říct, že jsem četl mnohem lepší biografie.