Vladimír Mišík – Nezapomenutelná osobnost

Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid
Publikováno: 30. 3. 2021

Ačkoliv se některé zprávy dají tušit, přesto když se je dozvíme, vůbec nás nepotěší. Do této kategorie patří i oznámení, že legendární zpěvák VLADIMÍR MIŠÍK ze zdravotních důvodů ukončil koncertování.

Když pomineme úplně první generaci zpěváků, jako byli Jiří Suchý a Viktor Sodoma st., kteří u nás v padesátých letech začali zpívat rokenrol, patřil Vladimír Mišík k pionýrům našeho bigbítu. Jeho první kapela se jmenovala Uragán a vznikla na barrandovském učilišti, kde se budoucí pěvecká hvězda připravovala na povolání uměleckého truhláře. V roce 1963 byl Vladimír přijat do slavných Komet, kde se poprvé setkal s kytaristou Radimem Hladíkem.

Společně se o rok později přidali ke skupině Fontána, která byla později přejmenovaná na The Matadors. Kapela sklízela velké úspěchy v zahraničí, ale u nás, především proto, že hodně času trávila na turné, moc známá nebyla. To se změnilo, když se Matadors vrátili zpět do Československa. Okamžitě se tu stali hotovou senzací. Jenže v roce 1966 narukoval zpěvák na vojnu a jeho místo zaujal Viktor Sodoma ml. Když se Mišík zanedlouho s modrou knížkou v kapse vracel do civilu, v kapele už pro něj nebylo místo. Zklamaný muzikant založil skupinu New Force a později přijal nabídku od Petra Nováka, aby s ním coby kytarista odjel na turné do Finska.

V roce 1968 založil s Radimem Hladíkem skupinu The Special Blue Effect, která se později stala slavnou pod zkráceným názvem Blue Effect. Vydali album Meditace (1970) a po něm byl Mišík z kapely vyhozen, což nesl velice nelibě. V roce 1971 se stal členem legendárního Flamenga, se kterým nazpíval pravděpodobně naši nejslavnější rockovou desku Kuře v Hodinkách (1972). Ještě než album vyšlo, Flamengo se rozpadlo. Vladimír Mišík opět neměl kapelu, a tak roku 1974 založil Etc… V první sestavě se objevila taková muzikantská esa jako Jan Hrubý (housle), Vladimír Padrůněk (baskytara) nebo Petr „Kulich“ Pokorný (kytara). S Etc… nazpíval řadu vynikajících alb, které patří do zlatého fondu československého rocku.

Popis častých personálních změn Etc… si necháme do samostatného článku. Nyní stručně k osudu samotného zpěváka. Ten dostal v roce 1982 zákaz vystupování. Verdikt tehdejších mocipánů byl neúprosný: „do zapomnění“. Jeho publikum ale nezapomnělo a na zdi v pražských Holešovicích se pravidelně začal objevovat nápis „Nechte zpívat Mišíka“. A tak se zpěvák mohl v roce 1984 vrátit ke koncertování. Nejprve to ovšem bylo akusticky s muzikantským sdružením ČDG (někdy označovaného Čundrgrunt nebo Čuďák).

Po sametové revoluci byl zvolen jako poslanec do České národní rady. Ani za svého působení v nejvyšších patrech politiky nepřestal koncertovat, ale nebylo to tak často jako dříve. Poté co Mišík opustil parlament, vrátil se na plný úvazek na pódia. Své pevné životní postoje projevil v roce 2013, kdy z důvodu nesouhlasu s prezidentovou politikou odmítl z rukou Miloše Zemana převzít státní vyznamenání.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že tvorba takové osobnosti jako Vladimír Mišík je důkladně zmapovaná, vydají ještě dnes archívy a soukromé sbírky občas nějaké tajemství v podobě neznámých písní. Takovou je třeba skladba Podivný Hamlet, kterou zpěvák v sedmdesátých letech složil společně s Janem Burianem. Světlo světa spatřily také tři raritní bluesovky, jejichž názvy zůstávají prozatím neznámé.

Až do svých sedmdesáti let žil Vladimír Mišík v domnění, že jeho otec, americký voják, padl v korejské válce. Režisérka Jitka Němcová však vypátrala, že tomu tak nebylo a rocker má v Americe sourozence a početné příbuzenstvo. Tato skutečnost se promítla do písničky Brothers ze sólové desky Jednou tě potkám, kterou v roce 2019 Mišík nenatočil s Etc…, ale s producentem Petrem Ostrouchovem.

Dokud nepřišla pandemie koronaviru, Vladimír Mišík nejen s kapelou Etc…, ale také s volným sdružením ČDG i přes zdravotní potíže stále koncertoval. Nyní tedy ohlásil svůj definitivní odchod z našich pódií. Jestli se od něho dočkáme ještě nějaké nahrávky, zatím není jasné.