Svatopluk Karásek – Říkat ďáblovi ne

Text: Luboš Hnát
Foto: Vladimír Buriánek
Video: Youtube
Publikováno: 23. 12. 2020

Svatopluk Karásek

Svatopluk Karásek

V neděli 20. prosince zemřel ve věku 78 let jeden z nejoriginálnějších undergroundových písničkářů, evangelický farář a politik SVATOPLUK KARÁSEK. Ačkoliv se všechny tyto oblasti často prolínaly, budeme se v následujícím článku věnovat především jeho hudební kariéře.

Narodil se 18. října v Praze do rodiny komunisty pronásledovaného ministerského úředníka. Jeho maminka byla silně věřící, ale cestu k Bohu si Svatopluk našel sám. Nejprve studoval zahradnictví, později přešel na teologii. V roce 1968 se stal knězem, ale po třech letech mu komunistický režim bezdůvodně odebral státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, proto začal pracovat jako správce archivu a knihovny na hradě Houska.

V této době se seznámil se členy skupiny The Plastic People Of The Universe, se kterými se dohodl, že jim poskytne prostory hradního archivu pro pořízení ilegální nahrávky. Ta se stala základem pro desku Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned (1975). Nahrávání ovšem neuniklo státní moci a bylo notně zkresleně prezentováno v dobovém dokumentu Atentát na kulturu.

I když se Svatopluk Karásek nepovažoval za hudebníka, pro své přátele pořádal zpívaná kázání, která se stala mimořádně populární nejen u nás, ale i ve Švýcarsku, kam zpívající farář později přesídlil. Ještě před emigrací stihl ve švédském samizdatovém vydavatelství Šafrán 78 vydat album Say No To The Devil (1978). Další desky mu mohly vycházet až po sametové revoluci. Jmenujme například Řek’s už ďáblovi ne? (1990), na němž je písnička Hadovky smrduté, což je Karáskův text na známé Muchomůrky bílé. V roce 2000 se objevila deska Rány zní /blues, spirituals & …, na kterou si pozval hosty: Čárlího Soukupa a Dášu Vokatou.

Svatopluk Karásek vystoupil na Prvním festivalu II. kultury, který se konal v roce 1974 v Postupicích u Benešova, kde zazněl jeho patrně největší hit: tradicionál Say No To The Devil. O dva roky později byl odsouzen v procesu se členy kapely The Plastic People Of The Universe.

Krátce připomeňme také jeho literární tvorbu. Vydával sbírky básní jako Staré věci (1975), kázání Boží trouba (2000) i písňové texty: třeba Vrata dokořán (2010). Čest vaší památce, pane Karásku.