Goodbye Mr. Osbourne

Text Luboš Hnát a Miloš Pelikán (Střípky)
Foto: Jiří Rogl (archiv Rockového světa)
Video: Youtube
Publikováno: 28.7.2025

OZZY OSBOURNE, kterému se přezdívá Princ temnoty, byl fenomén daleko překračující hranice rocku. Byl to nejen rozený showman, nezaměnitelný zpěvák, ale i osobitý herec, jehož bohatá kariéra se uzavřela s jeho posledním výdechem. Stalo se tak v úterý 22. července 2025.

Nechci na následujících řádcích opakovat informace, kterých je plný internet, nenajdete zde ani popis Ozzyho nesčetných eskapád. Tohle všechno si můžete přečíst v každé biografii. Doporučuji například Jmenuji se Ozzy, kterou v roce 2011 vydalo nakladatelství NLN a její audio verzi skvěle načetl Otakar Brousek ml. Chci se spíše zaměřit na svůj vztah k Ozzyho tvorbě. Přesto se několika obecným faktům vyhnout nemohu.

Narodil se jako John Michael Osbourne 3. prosince 1948 v anglickém Marton Green, vyrůstal však v Birminghamu, respektive v jeho městské části Aston. V roce 1967 si podal inzerát následujícího znění: „Ozzy Zig, do kapely jistej tip“. Ozval se na něj nějaký Terry Butler, kterého později bude svět znát jako baskytaristu Geezera Butlera. Tak začala spletitá historie kapel Rare Breed, Polka Tulk Blues a Earth, aby se z nich nakonec stali Black Sabbath. Jak jsem již zmínil, této historii se věnovat nebudu a přejdu k osobním vzpomínkám.

Black Sabbath jsem objevil někdy na začátku devadesátých let, kdy jsem dostal kazety s nahranými ranými deskami birminghamského kvarteta. Okamžitě mě zaujal celkový zvuk kapely, jemuž dominoval nezaměnitelný Ozzyho zpěv. Obzvlášť z elpíčka Sabbath Booldy Sabbath (1973) jsem byl nadšen, ačkoliv všeobecně uznávanější jsou eponymní Black Sabbath (1970), která se stlala základním stavebním kamenem žánru zvaného heavy metal, a Paranoid ze stejného roku. Nezapomenutelné písně však najdeme i na ostatních nahrávkách. Na albu Technical Ecstasy (1976) je krásná balada She’s Gone, kterou u nás s textem Jarka Nohavici pod názvem Lásko, voníš deštěm zpívala Marie Rottrová.

V roce 1979 Osbourne kvůli nadměrnému užívání alkoholu a drog kapelu opustil a za pomoci své manažerky a pozdější manželky Sharon nastartoval veleúspěšnou sólovou kariéru. Hned jeho první počin Blizzard Of Ozz (1980) s hity jako Mr. Crowley, I Don’t Know či Crazy Train mu zajistil velký komerční úspěch. Já jsem si ale více oblíbil alba Bark At The Moon (1983) a především The Ultimate Sin (1986). Nejsou na nich sice žádné velké hity jako Mama I’m Coming Home, tu najdete na No More Tears (1991), ale atmosféra obou desek je nepřekonatelná.

O No Rest For The Wicked (1988) se říká, že je slabá, není! Je horší než předchozí nahrávky, ale slabá rozhodně ne. Poslechněte si například úvodní Miracle Man nebo Demon Alcohol, a třeba mi dáte za pravdu. Poprvé se na ní objevil kytarista Zakk Wylde, který se po leteckém neštěstí zesnulém Randym Rhodsovi stal nepostradatelným členem Ozzyho bandu.

Do devadesátých let Ozzy vstoupil už zmíněnou No More Tears, kde kromě výše uvedené balady za pozornost rozhodně stojí titulní pecka. Ale poslechněte si album celé, je skvělé. Následující Ozzmosis (1995) není deskou, kterou si oblíbíte na první poslech, ale po nějaké čase vás dostane. K mým favoritům z ní patří otvírák Perry Mason nebo pomalá See You On The Other Side.

Potom už jsem, ani nevím proč, přestal tvorbu Prince temnot, přestal detailně sledovat. Poslední nahrávka Patient Number 9 vyšla v roce 2022, ještě jsem ji neslyšel. Svůj dluh splácím při psaní těchto řádků.

Několikrát Ozzy zavítal do České republiky, ať už sólově, nebo s Black Sabbath. Pokud mě paměť neklame, viděl jsem ho čtyřikrát: dvakrát coby člena slavné party a dvakrát jako sólového umělce. Hned při jeho první tuzemské zastávce v roce 1995 jsem na jednom z koncertů (Osbourne tu odehrál dva za sebou) v pražské sportovní hale nemohl chybět. Tenkrát šlo o celospolečenskou událost. Vzpomínám si, že televize Premiéra (dnes Prima) odvysílala tiskovou konferenci, a když jsem na ní zpěváka viděl, říkal jsem si: Ten chlap přijel do Prahy snad umřít. Šeredně jsem se spletl a Ozzy na pódiu dostál své další přezdívky Mad Man, řádil totiž opravdu jako šílenec.

Další dvě zastávky jsem Osbournea viděl s jeho domovskou kapelou. Poprvé to bylo v roce 1998, kdy ještě na starém stadiónu fotbalové Slávie Praha vystoupili coby hlavní hvězdy improvizovaného festivalu, kam je doprovodily skupiny jako Helloween, Pantera či tehdy začínající Coal Chamber. Nejednomu rockerovi se tím splnil životní sen.

O dlouhých sedm let později se u nás Black Sabbath zastavili znovu, tentokrát vystoupili ve sportovní hale. Na ten koncert jsme se vypravili s partou kamarádů, mám na něj nezapomenutelné, ale nepublikovatelné vzpomínky.

Naposledy jsem se Ozzyho koncertu zúčastnil v roce 2018 na výstavišti v pražských Letňanech (report si můžete přečíst zde). Bylo to poprvé, kdy jsem ho viděl společně se Zakkem Wyldem. I tentokrát šlo o mimořádný zážitek. Příště už se uvidíme na druhé straně. Tak Goodbye, Mr. Osbourne.

Střípky z Ozzyho života aneb Co o něm možná nevíte
– Kvůli riziku nákazy vzteklinou byl Ozzy 20. ledna 1982 hospitalizován poté, co na pódiu ukousl hlavu mrtvému netopýrovi.

– Osm hodin pracoval umělecký maskér na Ozzyho „bestiální“ podobě pro obal desky Bark At The Moon. Image vlkodlaka stála v roce 1983 desítky tisíc liber. Balada z tohoto alba So Tired byla jeho prvým úspěchem na britském singlovém žebříčku: dosáhla na 20. místo.

– Na stejnou pozici se v roce 1986 dostala pecka Shot In The Dark z alba The Ultimate Sin.

– V oblasti filmu mu povzbudivé kritiky vynesla role šíleného kazatele v metalové parodii Trick Or Treat (1987).

– V červenci 1987 zahájil Ozzy se svou kapelou 16týdenní turné po amerických věznicích.

– V roce 1989 koncertoval na mírovém festivalu v Moskvě. Vystoupil v Sovětském svazu jako jedna z prvých západních rockových hvězd. V tehdejším bolševickém Československu se neobjevil ani na televizní obrazovce: soudruzi cenzoři ještě bděli.

– Dodnes v rádiích hraný melodický song Close My Eyes Forever nazpíval Ozzy s Litou Ford, původně členkou dívčí kapely The Runaways. Balada to v roce 1989 dotáhla až na 8. místo americké hitparády.

– Dvojcédéčkový výběr The Essential Ozzy Osbourne, vydaný v roce 2003, obsahuje třicet skladeb a byl tehdy nejpovedenější kompilací z  rockerovy sólové tvorby. Za reprezentativní však nemůže být považován ze dvou podivuhodných důvodů: Ani jednou skladbou tam není zastoupena výborná, i komerčně úspěšná deska The Ultimate Sin a písničky z prvých Ozzyho sólovek jsou částečně remastrovány: zmizela z nich původní baskytara a bicí. Byly nahrazeny nahrávkami Osbournova tehdejšího baskytaristy Roberta Trujila a bubeníka Mikea Bordina, údajně jako reakce managementu na právní kroky původního baskytaristy Boba Daisleyho a bubeníka Lee Kerslake za nezaplacené licenční poplatky.