4.9.2026 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid
Krausberry – Martin Kraus
Bývaly doby, kdy jsem na koncerty KRAUSBERRY chodil hodně často. Snad kvůli nedostatku času jsem si od této znamenité party dal delší pauzu, která trvala tři roky. Ukončil jsem ji až první zářijový pátek v Malostranské besedě.
Za ony zmíněné tři roky došlo v kapele k jedné personální změně, a to na bubenické stoličce. Místo Štěpána Smetáčka na ni usedl Jan Rotta, kterého jsem s Krausberry viděl poprvé. Pro připomenutí, dalšími členy jsou: Mário Císař, Vít Havlíček a Štěpán Aubrecht (kytary), Jiří „Ježek“ Kredba (basová kytara) a samozřejmě jedinečný a nenapodobitelný zpěvák Martin Kraus.
Krausberry – zleva: Mário Císař, Vítek Havlíček, Martin Kraus, vzadu:Jiří „Ježek“ Kredba
Že koncerty Krausberry začínají vždy o něco později, není žádnou novinkou. Ostatně sám frontman se v jednom rozhovoru vyjádřil takto: „Já vždycky nástup na pódium oddaluji, co to jde, nikdy se mi tam nechce, ale když už se přinutím a vylezu, je to pořádná jízda.“ Tentokrát se přinutil asi deset minut před devátou hodinou, aby bez kapely zazpíval několik veršů úvodní pecky Emil. Po několika okamžicích se přidali ostatní muzikanti, a výtečná jízda mohla začít.
Playlist doznal několika změn, ale zůstalo na něm dost osvědčených hitů jako třeba Horoskop, Táhne mi na čtyřicet, Nálada či Za starejch časů. Ty všechny jsme si mohli poslechnout už v první půlce. V té jsem identifikoval dvě mně neznámé skladby, které byly na playlistu uvedeny jako Letní a Půlnoční, ale jejich skutečné názvy mohou být jiné. Měl jsem pocit, že Sára (Krásnej dar), kterou si skupina vypůjčila od Ivana Hlase, byla zahraná v trochu jiném aranžmá, než si pamatuji. Že by v ní Ježek zpíval vokály tak vysokým hlasem, si prostě nevzpomínám.
Krausberry – zleva: Mário Císař, Vítek Havlíček a Jan Rotta
Co se nezměnilo, byla Martinova osobitá komunikace s publikem, kterou často koření svým nezaměnitelným humorem. Jeho věrní fanoušci, kteří Malostranskou besedu zaplnili do posledního místečka, tenhle styl milují a zpěvákovi to dávají rádi najevo. Stejné zůstaly i skvělé muzikantské výkony. Obzvláště kytarová trojice se předvedla v perfektním světle.
Jan Rotta je jiným typem bubeníka než Štěpán Smetáček, a jeho hra se mi docela zamlouvala. Písničku Mejdlo, což je předělávka Nugentovy Hey Baby z roku 1975, sólově zazpíval (nutno říct, že báječně) Mário Císař.
Osvědčené vypalovačky přinesla také druhá půle, kterou tradičně odstartovala Kořenová zelenina. Nechyběl ani Souboj s hadem, došlo i na Peníze. Do téhle části se dostala jedna věcička, kterou jsem neznal: byla uvedena jako 21%, a Kraus o ní pouze prozradil, že ji složil Vítek Havlíček.
Veselý večírek na chvilku přerušil Poslední nádražák, který se před několika lety vypravil Do nebe. Na druhou zmíněnou mě Martin vytáhl na pódium. Řekl jsem si, že refrén zvládnu. Jenže ouha, on chtěl, abych se ukázal i ve slokách: Nedalo se nic dělat, a vyprodaný sál jsem musel oblažit svým zpěvem, či spíše „nezpěvem“. Všichni v Malostranské přesto bouřili nadšením, viditelně spokojený byl i Kraus. V jednu chvíli mi do ucha zakřičel: „To je pro tebe…“ Jo, byl to fajn pocit!
Krausberry – vzadu: Mário Císař, Vítek Havlíček, vpředu: autor článku a Martin Kraus
Neměnná zůstává také poslední píseň základní části koncertu. Tou je už dlouhá léta energická vypalovačka Šiksa a Gadžo.
Publikum si okamžitě začalo vytleskávat přídavek. Nečekalo se na něj dlouho. Dočkali jsme se hned trojice nesmrtelných hitovek: byly jimi Vlakem na Kolín, Můstek a na úplný závěr Slunečný hrob. Odcházel jsem nadšen a s vědomím, že tenhle zážitek se už nejspíš opakovat nebude. To mu ale neubírá na síle – právě naopak. Odnáším si ho v sobě jako naprosto skvělou vzpomínku, která už v mé paměti zůstane napořád.
Celá fotogalerie:
