Výteční Livin Free v Malostranské besedě

29.4.2025 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Markéta Kolínská
Publikováno: 7.5.2025

Skupinu LIVIN FREE jsem viděl před třemi týdny na šumavském Ostružnofestu, ze kterého si reportáž můžete přečíst zde. Zdálo by se, že psát další článek po tak krátké době nemá cenu, ale opak je pravdou. Proč? Odpověď přinášejí následující řádky.

Především si kapela ve složení Honza Holeček (klávesy, zpěv), Vladimír „Boryš“ Secký (tenorsaxofon, vokály), Jiří Rambousek (kytara, vokály), Zdeněk „Wimpy“ Tichota (baskytara) a Michal „Kolouch“ Daněk (bicí) do Malostranské besedy pozvala hosty: Elišku Dvorskou (housle) a Vladimíra „Gumu“ Kulhánka (baskytara). Oba vystoupili až ve druhé polovině.

Koncert odstartovala From Cradle To Coffin ze stejnojmenné desky, která spatřila světlo světa v loňském roce. Z ní zaznělo šest písní, z její předchůdkyně Voices From Beyond (2019) dokonce o jednu víc: obě tedy byly přehrány téměř celé. Dočkali jsme se i jedné novinky: jmenovala se Snakes and Ropes. Zazněla téměř na konci a mimo jiné jsme si v ní mohli vychutnat housle Elišky Dvorské. Už dlouho obdivuji charismatický zpěv Honzy Holečka, který se s přibývajícími léty stále zlepšuje, navíc ho všichni muzikanti podporují svými bezchybnými výkony. Tentokrát mě zaujala razantní Kolouchova hra a hutný zvuk jeho bubnů.

Publikum tleskalo, tancovalo a bavilo se. Je však škoda, že si do Besedy nenašlo cestu více fanoušků, atmosféře koncertu by to určitě prospělo. Kapela se tím ale nenechala vyvést z míry a hrála jako o život. Jirka Rambousek dával v sólech naplno vyniknout svému talentu a díky Boryšovu saxofonu získal zvuk kapely na větší pestrosti.

Výtečná bezpražcová basa Gumy Kulhánka zahájila druhou polovinu, což bylo neklamným znamením, že zazní Mirrors: písnička, která pojednává o justiční vraždě černošského chlapce George Stinney jr., který byl v roce 1944 křivě obviněn z vraždy dvou dívek a následně popraven. Tahle silná více než osmiminutová skladba uzavírá debutovou desku Voices From Beyond.

Z ní pochází i Emptiness, při které Honza připomněl památku Luboše Andršta, který do ní nahrál sólo, byla to jeho poslední studiová práce. Tou dobou už na pódiu stáli oba hosté a společně s ostatními potěšili publikum jedinou předělávkou, která ten večer zazněla: Black Hole Sun od Soundgarden.

Čas neúprosně minutu po minutě ukrajoval z vymezené doby. Zbývalo tedy zahrát poslední dvě písničky, těmi byly Hill Cross Blues a Heavy Rain. Poté už následovala děkovačka. Už při ní dali fanoušci najevo, že se s koncem nehodlají smířit, a vytleskali si přídavek, ten byl jediný: Lost In The City.