30.9.2025 – Lucerna Music Bar, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Jiří Rogl
Publikováno: 6.10.2025
Progres 2 – Zdeněk Kluka a Pavel Váně
Brněnská parta PROGRES 2 už více než půl století brázdí naše pódia, aby na nich nadšenému publiku zahrála průřez svým bohatým repertoárem. Nejinak tomu bylo v pražském Lucerna Music Baru, kam jsem si na ně po několika letech s chutí zašel.
Současná sestava je poskládána z členů, kteří v osmdesátých letech natočili dvě nejúspěšnější desky: Dialog s vesmírem (1980) a Třetí kniha džunglí (1982). Tahounem je Zdeněk Kluka (bicí, zpěv, zobcová flétna). Mimochodem jediný, který se podílel na celé diskografii kapely. Pavel Váně (kytara zpěv) byl frontmanem na Dialogu, Roman Dragoun (klávesy, zpěv) zase na Knize – na ní hrál také Miloš Morávek (kytara). V roce 2021 zesnulého Pavla Pelce (baskytara) nahradil Dalibor Dunovský, ten jediný s Progresem nenatočil žádnou nahrávku. V průběhu koncertu jsme se dozvěděli, že skupina připravuje nové album, takže toto tvrzení časem přestane platit.
Zaplněný sál přivítal muzikanty krátce před osmou hodinou, jako otvírák si kapela zvolila píseň Nech je být (Pokrytci), která původně vyšla pouze na singlu. V roce 2009 se coby bonus dostala na album Mozek (1984). Poté se Progres 2 slovy Pavla Váněho pokusil s publikem navázat dialog. Zazněly Země 555 a Píseň o jablku. Obzvláště druhé jmenované se dostalo vřelého přijetí. Na slavné flétnové sólo vystoupil Zdeněk Kluka zpoza bicích a v jeho závěru si na pár okamžiků po vzoru Iana Andersona stoupl na jednu nohu. Že se dočkal obrovského potlesku snad, ani není třeba dodávat.
Progres 2 – Pavel Váně
Skladba Kdo je tam? nás na chvilku opět přenesla do období desky Mozek. Po ní už došlo na Třetí knihu džunglí: velký prostor tedy dostal Roman Dragoun. V rámci tohoto bloku samozřejmě nemohl chybět Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce. Na Pavla Pelce se vzpomínalo při To já se vracím, kterou složil. Zazpíval si také Zdeněk Kluka, konkrétně písničku Strach.
Hodně písniček zaznělo i ze zatím poslední desky Tulák po hvězdách (2018), z níž došlo třeba na Moře, Paní Óm či Vracím se k Tobě s hostující violoncellistkou Dorotou Barovou. Ta sólově zahrála a zazpívala jednu skladbu z období desky Barnodaj (1971), kdy se kapela jmenovala The Progress Organization. Oproti jiným koncertům bylo publikum vlažnější: spíš poslouchalo, než bujaře křepčilo. Ale kapele to vůbec nevadilo, nadále zůstala u své prvotiny a zahrála z ní ještě tři písničky: nechyběl mezi nimi obrovský hit Mauglí.
V úvodu jsem se zmínil, že Progres 2 připravuje nové album. Z něj jsme si mohli poslechnout dvě písničky. Na jejich hodnocení si však ještě netroufám, počkám si, až deska vyjde… Co by to bylo za koncert brněnské legendy, kdyby nedošlo na slavnou Planetu Hieronyma Bosche s ikonickým textem? Samozřejmě si ji zpíval celý sál.
Progres 2 – Dalibor Dunovský
Na přídavek se vůbec nečekalo, jen co dozněly poslední tóny pecky Tvůj kód, oznámil Pavel Váně dvě bonusové skladby. Jedna byla úplná novinka, která celé vystoupení po více než dvou hodinách zakončila. Vyjma několika minut muzikanti neslezli z pódia, což je vzhledem k jejich věku (většina z nich – překročila sedmdesátku) úctyhodný výkon.
