12.4.2025 – Ostružno na Šumavě
Text: Luboš Hnát
Foto: Hana Luxemburková
Publikováno: 24.4.2025
Livin Free – zleva: Jiří Rambousek, Eliška Dvorská a Honza Holeček
Všestranně nadaný muzikant HONZA HOLEČEK a také, jak se ukázalo, schopný organizátor buduje v šumavském Ostružnu společensko-kulturní centrum. Druhou dubnovou sobotu tady za vydatné pomoci své manželky Zuzany uspořádal sportovně-hudební akci s jednoduchým názvem OSTRUŽNOFEST.
Celý program odstartoval ve tři hodiny odpoledne, kdy vypukly různé soutěže, které proběhly v rámci dětského sedmiboje. Mimochodem, dětí se podle vyjádření Zuzky Holečkové zúčastnilo třiatřicet, celkem pak Ostružnofest přilákal okolo dvou set lidí, to je na první ročník úctyhodné číslo. Pro malé účastníky byla připravena ještě diskotéka a baletní vystoupení.
Baletní vystoupení
Hudební část začala o dvě hodiny později, tedy po sedmnácté, jako první vystoupilo bluesrockové trio St. Johnny, o kterém sice už nějakou dobu vím, ale slyšel jsem je poprvé. Kapela hraje v obsazení: Jan Stehlík (kytara, zpěv), Zdeněk „Wimpy“ Tichota, známý mimo jiné coby člen Framus Five Michala Prokopa (basová kytara), a Kamil Němec (bicí).
St. Johnny – zleva: Jan Stehlík, Kamil Němec a Zdeněk „Wimpy“ Tichota
Hned od úvodní Rolling & Riding jejich vystoupení strhlo přítomné publikum. Mě upoutal syrový zpěv Honzy Stehlíka, který je autorem všech písní. Ty jsou převážně inspirovány jeho americkými cestami. Odráží se to nejen v jejich textech, ale často také v jejich jižanském vyznění. Výtečná byla rytmika ve složení Tichota/Němec, ti chlapi mají snad v hlavě metronom. Není tedy divu, že jsem na ně v publiku často slyšel chválu. Kytarista mezi písničkami hýřil vtipem a pohodový koncert ještě podtrhoval výborný zvuk, o který se postaral sám Honza Holeček. V hlavě mi utkvěly ještě Hey Hombre a R ‚n‘ R Man. S překvapením jsem zjistil, že Wimpy zpívá doprovodné vokály, nicméně mému uchu to lahodilo. Ani nevím, jak dlouho St. Johnny hráli, jejich vystoupení bylo tak strhující, že nebylo kdy dívat se na hodinky. Byl to parádní začátek festivalu.
St. Johnny – zleva: Jan Stehlík a Zdeněk „Wimpy“ Tichota
Jako druzí přišli na řadu Livin Free, které na rozdíl od St. Johnny znám velmi dobře, vždyť jsem byl v roce 2018 u jejich založení. Kapela o rok později vydala kritikou i fanoušky velmi dobře přijaté album Voices From Beyond. Později prošla zásadními personálními změnami a v loňském roce vyšla deska From Cradle To Coffin. Tolik tedy letmý pohled do historie. A kdo že na pódiu vedle Honzy Holečka (zpěv, klávesy, akustická kytara) stál? Jiří Rambousek (kytara), Eliška Dvorská (housle), Vladimír „Boryš“ Secký (saxofon), Zdeněk „Wimpy“ Tichota (basová kytara) a Jan Nedbal (bicí) – ten zaskočil za Michala „Koloucha“ Daňka, který ten večer nemohl.
Také Livin Free jsou výrazně ovlivněni americkou hudbou. První Personal Jesus je sice od Depeche Mode, ale kapela ji hraje v úpravě od Johnnyho Cashe. Skupina samozřejmě hrála také svoje písničky. Dočkali jsme se například: Hill Cross Blues a Dirty Old Town, které pocházejí z debutové nahrávky Voices From Beyond; novější From Cradle To Coffin pak zastupovaly skladby Love And Hatred nebo Satan Tore His Horns Away. Eliška Dvorská doposud s Livin Free vystupovala jako občasný host, nyní se zdá, že s nimi bude hrát pravidelně. Jestli to vyústí v regulérní členství, zatím nevím, nechám se překvapit. Její nástroj bohužel nebylo moc slyšet. Když jsem se na to později ptal Honzy, tak mi řekl, že housle prostě zapomněl zapojit. Stane se, jsme jenom lidi. Z coververzí došlo například na Black Hole Sun od Soundgarden, kteří jsou, jak říká Honza, jeho velkým objevem poslední doby. Než se Livin Free odebrali, z pódia zaznělo ještě několik písní.Byli jsme svědky perfektního koncertu a všichni přítomní se skvěle bavili.
Livin Free – zleva: Vladimír „Boryš“ Secký, Jiří Rambousek, Jan Nedbal, Eliška Dvorská a Honza Holeček
Celý festival zakončil koncert akustického dua Ptaszek a Bužma. Matěje Ptaszka znám, vím o něm, že je to excelentní hráč na foukací harmoniku a osobitý zpěvák. O Bužmovi (občanským jménem Lubomír Khýr) jsem před koncertem slyšel, že je výborný kytarista, ale živě jsem s ním zatím neměl tu čest. V loňském roce jim vyšlo album Blues And Gospel. Název přesně vystihuje jejich styl. V jejich podání zní převážně kousky z amerického jihu dvacátých let minulého století. Ptaszek má specifický hlas: když ho posloucháte a zavřete oči, máte pocit, že jste se přenesli do oné doby. Nejsem moc velký znalec této průkopnické éry, takže jsem téměř žádnou píseň nepoznal. Výjimkou byla I’m Your Hoochie Coochie Man. Zajímavé bylo, že až dosud všichni účinkující zpívali anglicky, ale to vůbec nevadilo. Na češtinu došlo až na samotný závěr, kdy zazněla Dobré ráno blues. Nejsem si úplně jist, ale mám dojem, že se jednalo o úpravu písně Dobré jitro blues od hanspaulských Bluesberry.
Zleva: Matěj Ptaszek a Bužma
První ročník Ostružnofestu musím hodnotit jedině v superlativech. Nejmenší pobavil odpolední program, dospělí zase jásali nad skvělými výkony kapel a všichni dohromady si užili vynikající atmosféru. Honza se Zuzkou odvedli spoustu skvělé práce. Už teď se těším na příští ročník.
Celá fotogalerie:
