16.12.2025 – Restaurace Solid Bořislavka, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Vladimír Kroupa
Publikováno: 23.12.2025
Janpet
Nenápadný leták zval na hudební večer do restaurace Solid na pražské Bořislavce. Vystoupit zde mělo jakési sdružení přátel hudby. Až později jsem se dozvěděl, že si říkají JANPET a jde o akustickou verzi jiné kapely, jejíž jméno zatím neznám.
Utajena mi zůstávají také jména jednotlivých členů. Vysvětlen byl však onen zvláštní název: jde o složeninu příjmení Neila Younga a Toma Pettyho. Nevím tedy, zda je správný mnou zvolený český pravopis, ale pro tentokrát se ho přidržím, snad mi to muzikanti odpustí. Pro pořádek ještě uvedu nástrojové obsazení: dvě akustické kytary, jedna elektrická, sólový zpěv, baskytara a malá bicí souprava. Tři hudebníci navíc zpívali doprovodné vokály.
Koncert byl rozdělen na čtyři tematické série. V té první zněly písničky převážně Neila Younga a Toma Pettyho. Zahájila jí vypalovačka I Won’t Back Down z desky Full Moon Fever (1989), z níž pochází také asi největší Tomův hit Free Fallin‘. Musím uznat, že Pettyho pecky ke zpěvákově hlasu dobře pasovaly. O něco horší to bylo u písniček Neila Younga, přesto pecky jako: Old Man nebo Heart Of Gold, jejíž název pánové poněkud nepřesně přeložili jako Zlatý srdce, nezněly špatně.
Na dobrý výkon z první série navázala kapela po asi čtvrthodinové přestávce. Tentokrát zněly hity velkých světových hvězd jako Eagles (Hotel California) či Pink Floyd (Wish You Were Here, Comfortably Numb), tentokrát mě tahal za uši rádoby vtipný překlad Růžový Floyd. Interpretace předchozích dvou se ujal jeden z akustických kytaristů, který byl nejspíš kapelníkem, neboť celý večer uváděl a zaplněnou hospodu bavil především on.
Třetí a nejkratší část byla věnována českému blues. Odpočinek si vybral zpěvák, mikrofonu se chopili jiní. Zněly písně především písně Vladimíra Mišíka. Nejprve jsme si poslechli Byl jsem dobrej, pak došlo na Šmajdák a ploužáky s mírně upraveným textem a nesprávně představenou jako Šmajdáky, ploužáky. Nejhůře však dopadlo Špejchar blues, do kterého byla bůhví proč zakomponována sloka z pecky Někdy se jdu opít. Z Bořislavky je to na Hanspaulku coby kamenem dohodil, a tak není divu, že kapela zahrála vlastní skladbu Rumový blues, která byla výrazně ovlivněna hanspaulskou scénou.
Závěr byl opět ve znamení světových hitů. Zaujala Claptonova Layla i Run To You Bryana Adamse. Od Neila Younga zazněla Mr. Soul: uvádět ji slovy „Teď bude pán duše, vole“ mi přišlo nepatřičné. Kdyby pánové věděli, o čem písnička je a jaké je pozadí jejího vzniku, třeba by si tenhle laciný vtípek odpustili. Koncert vyvrcholil krátce před desátou hodinou stylovou Merry Christmas.
I přes určité výhrady se vánoční večírek plný klasického rocku na Bořislavce vydařil. Bude-li někdy opět příležitost, tak si na tuhle partu rád zajdu.
