Pražský výběr, Bez ladu a skladu v Lucerna Music Baru

4.11.2025 – Lucerna Music Bar, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Radim Vojenčák
Publikováno: 15.11.2025

K prasknutí narvaný Lucerna Music Bar hostil dvojkoncert, na kterém vystoupili slovenští BEZ LADU A SKLADU a domácí PRAŽSKÝ VÝBĚR. Protože Pražáky mám ve velké oblibě, nemohl jsem si tento zážitek nechat ujít.

Bez ladu a skladu v letošním roce oslavili čtyřicet let od svého založení. Skupina se pod vedením svého lídra Michala Kaščáka ve svých typických oblecích s úzkými kravatami na pódiu objevila asi deset minut před osmou hodinou. Zpočátku bylo před pódiem ještě poměrně dost místa, ale netrvalo dlouho, a prostor se zahustil tak, že v něm nebylo k hnutí.

Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem alternativní hudby, kterou se kapela prezentuje. Proto jsem většinu repertoáru neznal. Z osmdesátých let si pamatuji písničku Udavač. Vím ještě, že zazněly Hore bez a Sociologický priezkum ‒ tu skupina věnovala přítomnému Fedoru Gálovi, který byl v roce 1989 vůdčí osobností sametové revoluce na Slovensku.

Na rozdíl od slovenské vlády deklarovali Bez ladu a skladu svoji jednoznačnou podporu Ukrajině. Dokázali to nejen svými prohlášeními, ale i tím, že část jedné ze skladeb zazpívali ukrajinsky. Vystoupení trvalo asi hodinu, což na mě bylo už docela dost: kdyby bylo o polovinu kratší, užil bych si ho více.

Michael Kocáb (zpěv, klávesy) mezi slokami první písničky Aeroplán uvedl na pódium jednotlivé členy Pražského výběru – tedy: Michala Pavlíčka (kytara, zpěv), Viléma Čoka (baskytara, zpěv), Klaudia Kryšpína (bicí) a Jiřího Hrubeše (perkuse). Známou pětici doplňuje DJ Roxstar, vlastním jménem Dominik Turza (samply).

Převážnou část repertoáru tvořily písně ze dvou zásadních alb, které Pražský výběr vydal, tedy: Výběr (1987) a eponymní nahrávky všeobecně přezdívané Straka v hrsti (1988). Pokud se nepletu, tyto desky zazněly celé. Vypisovat názvy písniček nemá cenu, stačí si přečíst obaly obou elpíček třeba na internetu; stejně si nepamatuji, v jakém pořadí šly za sebou. Osvědčené pecky doplnily dvě skladby ze zatím poslední nahrávky Běr (1997). Šlo o již zmíněný Aeroplán a Tož vem to ďas. Dále jsme se dočkali singlovky Olda je přítel můj a totalitní režimy kritizující Reminiscenci, kterou jsem v minulém reportu překřtil na Ten den, za což se zpětně omlouvám. Všechny skladby se dočkaly bouřivé odezvy.

Málo platné, Pražský výběr byl vždycky politickou kapelou a je jí dodnes. Proto nepřekvapí četné narážky na politiky: Ať to byla vtipná parodie Jakešova projevu z Červeného Hrádku, domnělé řečnění Andreje Babiše, či solidarita s napadenou Ukrajinou, kapela ústy Michaela Kocába dávala své názory hlasitě najevo. Soudě dle reakce, publikum bylo stejného mínění jako kapela.

Muzikantské výkony asi nemá cenu popisovat. Jejich kvalita je prověřená léty hraní nejen v Pražském výběru. Pohyboval jsem se celý koncert v zadních řadách, odsud mi zvuk připadal perfektní, ale od fanoušků, kteří stáli přímo u pódia, jsem žádnou chválu neslyšel.

Téměř po dvou hodinách dospěl koncert ke svému závěru. Jako přídavek si kapela tentokrát zvolila pecku Chvastoun, kterou si s chutí zazpíval celý klub. Domů jsem odcházel na výsost spokojen, dostal jsem totiž přesně to, co jsem očekával.

Celá fotogalerie: