13.6.2025 – Korunní pevnůstka, Olomouc
Text: Luboš Hnát
Foto: Petr Čejka
Publikováno: 20.6.2025
Black Country Communion – Glenn Hughes a Joe Bonamassa
Málokterá kapela splňuje pomyslnou definici slova supergroup tak přesně jako BLACK COUNTRY COMMUNION (BCC), složená z hráčů nejvyšší rockové ligy. Do České republiky zavítala po dlouhých čtrnácti letech. Tentokrát ji do Olomouce pozval místní hudební nadšenec a organizátor mnoha skvělých koncertů Dušan Neumann. Doprovodil ji anglický bluesový kytarista DANNY BRYANT se svou družinou.
Brány Korunní pevnůstky, kde se vystoupení konalo, se otevřely v pět hodin odpoledne. Start velkého rockového svátku byl naplánován na devatenáctou hodinu, a světe div se, byl dodržen naprosto přesně. V tu dobu se Danny Bryant následován doprovodnými muzikanty objevil na rozměrném pódiu. Přiznám se, že kytaristovo jméno a tvorba mi byly dosud neznámé, proto na následujících řádcích nebudu uvádět názvy písniček ani jména členů doprovodného bandu. Soudě dle blány, která zdobila velký buben, propagoval Bryant své zatím poslední album Rise (2023).
Danny Bryant
Jaká tedy byla atmosféra? Areál pevnůstky sice ještě nebyl úplně zaplněn, ale pod pódiem se vytvořil slušný hrozen fanoušků, kteří byli zvědaví, jak zní jeden z hlavních představitelů současného blues. Byl jsem tou dobou na malém návrší, kde se nacházela část občerstvovací zóny. Překvapil mě solidní zvuk, který zde byl, a dobrý byl i výhled. Zdálo se, že tohle stanoviště není žádný důvod opouštět. Zvědavost však byla silnější a já se vydal do kotle.
Najednou byl zvuk daleko čitelnější, basy byly mnohem průraznější než nahoře. Bicí, které dosud decentně cvakaly, se nyní mohutně opíraly do oblasti břicha, kde byl cítit každý jejich úder. V hudbě byl často slyšet rock and rollový rytmus. Občas jsem měl pocit, že jsou některé písničky delší, než je nutné. Nicméně muzikanti i publikum se jimi dobře bavili. Danny Bryant pro své vystoupení dostal nezvykle hodně času: jeho koncert trval bezmála devadesát minut, využil je parádně.
Danny Bryant – Kapela
V úvodu jsem psal, že skupina Black Country Communion je složena z hráčů nejvyšší rockové ligy. Pojďme si je tedy představit, ačkoliv pro mnohé to bude pověstným nošením dříví do lesa: Glenn Hughes (zpěv, baskytara), Joe Bonamassa (kytara, zpěv), Jason Bonham (bicí, vokály) a Derek Sherinian (klávesy). Skupina se dala dohromady v roce 2009 a na svém kontě má dosud pět studiových alb.
Koncert měl začít ve čtvrt na deset, nemohl jsem být více překvapen, když se úderem deváté rozezněly první tóny intra, při kterých se muzikanti objevili na pódiu. První peckou, kterou jsme si poslechli naživo, byla Sway z desky BCCIV (2017). Publikum začalo okamžitě reagovat, ale zatím šlo jen o slabý odvar erupce nadšení, která v průběhu koncertu dosáhla maxima.
Black Country Communion – Derek Sherinhan
Často se říká, že lídrem kapely je Joe Bonamassa. Ano, jeho hra je perfektní, já však tvrdím, že hlavním tahounem je Glenn Hughes. Kromě toho, že skvěle ovládá svůj nástroj, ještě úchvatně zpívá. Výšky do kterých dokáže ve svých třiasedmdesáti letech vyšponovat svůj hlas, jsou vpravdě nadpozemské. Hodně mně překvapil Jason Bonham: že je výborný bubeník, vím, ale o jeho pěveckých kvalitách s velkým hlasovým rozsahem jsem dosud netušil. Blýskl se zejména v Stay Free. Klávesák Derek Sherinian se sice nehřeje tolik na výsluní zájmu jako jeho spoluhráči, ale jeho kouzla nejen s Hammondovými varhanami dodávaly muzice správné grády.
Většinu pěveckých partů obstarával Hughes, Bonamassa ho doplnil až v pomalé Song Of Yesterady. Jejich duet posluchače nadchnul. Baskytarista čile komunikoval s publikem, často mu dával najevo svou náklonost a vždy se dočkal vřelé odezvy. Vyjadřoval se však i k aktuálnímu dění ve světě. Jeho slova o tom, že bychom se měli vykašlat na politiku, protože jediné, co nám zůstane, je muzika, by se měla tesat do kamene.
Black Country Communion – Jason Bonham
Olomoucký playlist neměl žádné hluché místo a byl sestaven velmi chytře. Ty největší pecky si kapela nechala až na závěr: na řadu přišla již zmíněná Stay Free, po ní následovala hymnická Black Country a přídavek obstarala nesmrtelná, na téměř dvacet minut natažená Mistreated, která dala vzpomenout na dobu, kdy Glenn Hughes hrával s Deep Purple.
Byla to neskutečná rocková jízda! Jsem zvědav, zda ji některý z koncertů, které mám letos ještě naplánované, vůbec překoná.
Celá fotogalerie:
