Motouz – Symphonic live

17.5.2025 – Zimní stadion, Hlinsko v Čechách
Text: Luboš Hnát
Foto: Pavel Jirovský
Publikováno: 22.5.2025

Zkraje devadesátých let jsem strávil spoustu času s hlineckou skupinou MOTOUZ. Jezdil jsem s nimi na zábavy po celém tehdejším Východočeském kraji, kde si jejich písničky zpívaly stovky lidí. Když jsem se dozvěděl, že tahle parta chystá exkluzivní koncert se symfonickým orchestrem, bylo mi jasné, že u toho chci být.

V současném Motouzu už není nikdo z původních členů: Mirek Brázda (kytara, zpěv) a Bohouš Kocek (bicí) již bohužel nejsou mezi námi, Standa Balog (zpěv, kytara) se potýká s vážnými zdravotními problémy. Avšak skupina je s tou původní spojena více, než by se na první pohled mohlo zdát. Oněmi pojítky jsou Marek Jirovský (klávesy, zpěv), Ivo Hašler (basová kytara) a Míla Sládek (kytara): všichni s Motouzem v devadesátkách hráli. Vokalistka Jana Škorpíková je dcerou Mirka Brázdy. Kapelu Ještě doplňují Lukáš Štědrý (zpěv) a Antonín Donát (bicí), mimochodem organizátor celé akce. Kvarteto vokalistů kromě již zmíněné Jany Škorpíkové ještě tvoří: Eliška Donátová, Venda Beránek, Ondra Sobotka. Kapela měla za zády pětačtyřicetičlenný soubor, který si říká Bohemian Symphony Orchestra Prague (BSOP), jehož dirigentem je Martin Šanda.

Vše vypuklo okolo půl desáté, kdy se rozeznělo intro k písni Co teď živote, kterou stejně jako většinu napsal Standa Balog, který byl na místě přítomen. Stál jsem kousek od něj a všiml jsem si, že vůbec neskrývá dojetí. Není se co divit, vždyť koho by taková chvíle nechala chladným? Až na místě jsem se dozvěděl, že skupina vystoupila po dlouhých osmi letech.

Fanoušci hned od začátku dokazovali, že na Motouz nezapomněli, a písničky jako Kapky deště, Já Ti mávám nebo Veronika si zpívali společně s kapelou. Často to byly celé refrény či sloky, kdy Lukáš Štědrý mohl jen poslouchat, protože hlinecký zimák vzal jeho party za něj.

Snad aby celý večer nezněl jen bigbít, dvě skladby zahrál také samotný orchestr. První z nich byla Smetanova Vltava. Štědrého chraplák motouzáckým hitům jako Ztracené mládí, Vůně parfémů nebo Namlouvání sice svědčí, já však mám stále v paměti Standův sametový hlas, s nímž jsem si tyhle písničky navždy spojil. Pozor, aby nedošlo k mýlce: Lukáše vůbec nekritizuji, zpívá výborně, ale zvyk je železná košile.

Motouz měl vždy ve svém repertoáru také nemálo předělávek, některé z nich zazněly i tentokrát, všechny měly české texty. Ty jsi zlo a Brána věčnosti pocházely od Whitesnake, Mý lásky stárnou a Se sejdem od Saxon, němečtí Axxis „přispěli“ Posledním zvoněním a Gary Moore zase Já znám Tvůj cíl. Někdo by možná nad českými slovy mohl ohrnovat nos, ale v osmdesátých letech, kdy vznikaly, skoro nikdo anglicky neuměl a prostě se poslouchalo a text se napsal, aby byl foneticky podobný. Proto se například z Is This Love stala Ty jsi zlo. Pamětníci, kterých se prý sešlo dva tisíce, čemuž odpovídala i bouřlivá atmosféra, mají tyhle písničky s Motouzem neodmyslitelně spjaty. Jednu z nejikoničtějších motouzáckých pecek, tentokrát vlastní pomalou Ó mámo má si sólově zazpíval Marek Jirovský. Opět aniž bych jakkoli kritizoval, platí, že originální podání Standy Baloga je v mých uších nepřekonatelné.

Kapela si do Hlinska pozvala vzácného hosta, kterým byl Miloš „Dodo“ Doležal. Ten si s nimi zahrál tři předělávky, jednou z nich byla již zmíněná Se sejdem. Na ostatní si už bohužel nevzpomenu. Musím ale říct, že druhá kytara muzice výrazně prospěla. Než koncert dospěl ke svému závěru, zazněla Balada v cinkotu číší, na niž byl tušímv roce 1988 natočen videoklip, který se vysílal v Československé televizi. Úplné finále obstarala ikonická Plná náruč růží, na kterou se znovu připojil Dodo.

Na začátku jsem zmínil zakládající členy. Sluší se dodat, že na místě byli i Karel David (basová kytara) a Libor Knotek (klávesy). Ty už ale já v Motouzu nepamatuji. Naopak bývalé dvorní zvukaře Tomáše Hormandla a Milana „Mojmu“ Mrázka znám velice dobře. Potkal jsem i jiné bývalé členy, ale vypisovat je nebudu, byl by to dlouhý seznam. Snad se kluci na mě proto nebudou zlobit.

Byl to parádní večer, který jsem si užil nejen díky vzpomínce na krásná mladistvá léta, ale i proto, že jsem se setkal s mnoha známými, které jsem dlouho neviděl. Jednu připomínku si však neodpustím: tou je zvuk. Orchestr totiž většinu času nebyl moc slyšet. Je to škoda, zážitek mohl být ještě intenzivnější.

Celá fotogalerie: