20.7.2025 – Forum Karlín, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Jiří Rogl
Publikováno: 24.7.2025
Satchvai Band – zleva: Joe Satriani, Steve Vai, vzadu: Kenny Aronoff
Kdykoliv se dozvím, že do naší metropole zavítá JOE SATRIANI nebo STEVE VAI, zpozorním a snažím se jejich koncerty nepropást, ne vždy se to však podaří. Tentokrát k nám přijeli oba společně, aby ve Foru Karlín v rámci turné nazvaného SURFING WITH THE HYDRA představili svou novou formaci SATCHVAI BAND. Role předskokana se ujal NED EVETT.
Americký kytarista se před publikem objevil přesně úderem dvacáté hodiny a jeho vystoupení nezačalo vůbec dobře. Na velkém pódiu stál sám, veškeré doprovody měl nasamplované a dobrou polovinu první písničky Mississippi Ganges měl vypnutý mikrofon. Pomalu jsem nad ním chtěl zlomit pověstnou hůl, když se z reprobeden ozval Evettův hlas, který mě okamžitě zaujal. Rozhodl jsem se tedy své místo v kotli neopouštět. Do téměř půl hodiny, kterou dostal pro svůj koncert přidělenu, muzikant vměstnal sedm písní. V nich posluchač občas slyšel country, někdy blues, ale převážně rock, v němž Ned experimentoval se zvukem svého nástroje.
Vytanulo mi na mysli, že by mohlo být zajímavé slyšet Evetta s plnohodnotnou kapelou za zády v nějakém menším klubu. Vhodným prostorem by mohl být třeba Lucerna Music Bar, určitě bych se šel podívat.
Satchvai Band – zleva: Joe Satriani, Steve Vai, vzadu: Kenny Aronoff, Marco Mendoza a Pete Thorn
Deset minut před jedenadvacátou hodinu vypuklo to, na co celé karlínské Forum čekalo. Za zvuku intra se na pódiu objevila kapela, v níž kromě obou kytarových mágů ještě jsou: Pete Thorn (doprovodná kytara), Kenny Aronoff (bicí) a starý rockový harcovník Marco Mendoza (baskytara, zpěv). Koncert otevřela čerstvá klipovka s jasným hitovým potenciálem I Wanna Play My Guitar. Ve studiové verzi ji zpívá Glenn Hughes, živě ho nahradil Marco Mendoza.
Co se týče zpěvu, bylo to nadlouho vše, baskytaristův hlas se opět ozval až v přídavku. Do té doby zněly výhradně instrumentální skladby. The Sea Of Emotion, Pt. 1 je ještě počinem z dílny Satchvai Bandu. Pak už přišly na řadu starší kousky, při nichž se obě hlavní hvězdy víceméně pravidelně střídaly na pódiu. Steve Vai předvedl Zeus In Chain a Little Pretty. Joe Satriani se zase vytasil s hitovkami Flying In A Blue Dream a Surfing With The Alien. Některé pecky jako třeba Sahara či For Love Of God si pánové za doprovodu celé kapely zahráli společně.
Velkou atrakcí byla hydra – tedy obrovská tříkrční kytara s motivem bájného netvora, kterou Vai zkrotil v Teeth Of The Hydra. Bylo zajímavé porovnat hru obou kytaristů: zatímco Steve je větší zvukový experimentátor a zkouší nejrůznější technické fígle, Joe, jehož styl je mi bližší, je větší melodik a jeho hra zní o poznání rockověji. Řečeno sportovní terminologií: základní hrací doba trvala devadesát minut. Během ní jsme ještě dočkali například skladeb Satch Boogie či Always With You, Always With Me, po které muzikanti zmizeli v zákulisí.
Satchvai Band – zleva: Joe Satriani, Steve Vai, vzadu: Kenny Aronoff
V přídavku došlo na Crowd Chant, při které Mendoza hecoval publikum k odpovídačkám na Satrianiho kytaru. Plnohodnotného zpěvu jsme se však dostali až při závěrečné Born To Be Wild, na kterou se přidal čtvrtý kytarista, jehož jméno jsem bohužel nezachytil.
Přestože zvuk nebyl ideální, odcházel jsem z karlínského Fora spokojen. Viděl jsem své dva nejoblíbenější kytaristy současnosti, co bych mohl chtít víc.
Celá fotogalerie:
