1.9.2025 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Youtube (ilustrační foto)
Publikováno: 9.9.2025
Daniel Fikejz
COMBO FH je jednou z mála starých českých skupin, které jsem na živo ještě neviděl. Napravit jsem se to rozhodl první den nového školního roku a zašel jsem si na jejich koncert do Malostranské besedy. Když jsem si kupoval lístek, netušil jsem, že se na pódiu objeví několik hostí, ani jak moc budu odcházet spokojen.
Oproti svému zvyku nebudu uvádět současnou sestavu. Jednak si všechna jména nepamatuji a jednak se na pódiu vystřídala spousta muzikantů, takže vyjmenovat je všechny by čtenáře nudilo. Lídrem kapely je klávesista, zpěvák a občasný kytarista Daniel Fikejz.
Ten na úvod fanoušky upozornil, že nebudou hrát žádný jazzrock ani artrock, budou znít prostě písničky. Nicméně v první Santiago, která pochází ze stejnojmenného alba z roku 2024, jsem slyšel jazzrockovou rytmiku. Přestože písnička vyšla až vloni, Dan prozradil, že jde o nejstarší skladbu, která ten večer zazněla. Koneckonců tahle deska byla přehrána téměř celá.
Poměrně brzy se na pódiu objevil první host. Byl to Martin „Doktor“ Krajíček, známý coby ústřední postava skupiny Schodiště, aby si zazpíval téměř pouťovou odrhovačku Stopnul jsem chlast. Chvilku jsem si lámal hlavu nad spojením Krajíčka a Comba FH, nicméně Dan Fikejz vzápětí vysvětlil, že oni dva jsou bratranci.
Kromě virtuózních výkonů mě hodně zaujaly také texty, které byly velmi silné. Hluboký dojem ve mně zanechal ten k písničce So Sorry Kulhavá Brynzo opět z desky Santiago (2024), která je vzdor svému zvláštnímu názvu věnovaná nejmenovanému letci R.A.F. za druhé světové války.
Dalším hostem byl Richard Tesařík, který se zhostil písně Zdá se mi divný, jež byla prý kdysi napsána pro jeho bratra Vladimíra. Opět musím kvitovat její text, který byl vtipný a zároveň až děsivě aktuální. Desku Hodina duchů (1989) připomněla Celkem to jde, při níž na pódiu nesměl chybět její spoluautor Jan Burian. Fikejzův zpěv se místy podobal spíše recitaci, ale do muziky Comba FH to neuvěřitelně sedělo.
Ve druhé polovině znělo více starších hitovek jako třeba Když nám teče do bot, s kterou přišli vypomoct bývalí členové Comba FH. Nezapomínalo se ani na novinky. Jednou z nich bylo Blues kuny: jak název napovídá, šlo o čistokrevnou bluesovku, která originálním způsobem odkazovala na hudební scénu pražské Hanspaulky.
Fanoušků, kteří do Malostranské besedy dorazili, nebylo bohužel mnoho. Mohli si znovu vychutnat všechny hosty, kteří se představili v první půlce večera. Z kapely byla cítit pozitivní energie, která se zákonitě odrážela v publiku.
Přídavku jsme se tentokrát nedočkali, ale vůbec mi to nevadilo, byl jsem i tak navýsost spokojen. Pokud někdy uvidím upoutávku na vystoupení Daniela Fikejze & Comba FH (pod ní se totiž koncert uskutečnil), bez váhání na něj půjdu.
Několikrát jsem se zmínil o výborných textech. Neodpustím si citaci jednoho z nich, a sice z písně Co tě trápí, která pochází z již několikrát vzpomenutého alba Santiago: „Nemusíš mít nad hlavou svatozář / a nosit si v sobě všechny hříchy světa. / Jen se opatruj a neztrať nikdy svoji tvář / a po zlý zimě užívej si léta.“
P.S.: Současné koncertní fotografie Daniela Fikejze & Comba FH se nepodařilo sehnat
