Honza Holeček & Pavel Marcel v Malostranské besedě

20. 1. 2022 – Malostranská beseda
Text: Luboš Hnát
Foto: Vendula Vávrová
Video: Youtube
Publikováno: 31. 1. 2022

Zleva: Pavel Marcel a Honza Holeček

Zleva: Pavel Marcel a Honza Holeček

Akustické duo HONZA HOLEČEK A PAVEL MARCEL si odbylo svou premiéru v ikonickém prostředí Malostranské besedy. Kromě osvědčených fláků představilo i ochutnávku z připravované desky, která ponese název Light Up Your Fire a na trhu se objeví v květnu.

Začátek koncertu byl posunut ze zde obvyklé půl deváté na osmou hodinu. Jako první zazněla písnička Seagull od Bad Company, která vyšla na eponymním albu kapely z roku 1974.

Od roku 2020, kdy spolu Holeček s Marcelem hrají, se Honza neuvěřitelně zlepšil, jako kytarista. O jeho pěveckém umění nebylo pochyb nikdy: jeho charismatický hlas vynikal především v peckách od Neila Younga jako Old Man, Heart Of Gold či Mr. Soul, do které její autor vtiskl zážitek z epileptického záchvatu, který prodělal přímo na pódiu při koncertě kapely Buffalo Springfield.

Oba muzikanti mají své cítění pevně zakořeněné v jižanském rocku. V repertoáru tedy nemohly chybět songy Midhingt Rider a Melissa od The Allman Brothers Band. Druhá jmenovaná pochází z desky Eat a Peach (1972). Že Holečkův hudební apetit tkví v šedesátých a sedmdesátých letech, není pro toho, kdo ho sleduje, žádné tajemství. Muzikant z tohoto období s oblibou hraje méně známé písně jako Say It Ain’t So Joe z roku 1975 od Murraye Heada. Jmenovat můžeme ještě třeba Father And Son, tu zase Cat Stevens nahrál na elpíčko Tea for the Tillerman (1970).

Komorní prostředí Malostranské besedy se pro akustický rock výborně hodí a poslechnout si tady oba pány byl prostě ohromný zážitek. Je tedy škoda, že sál nebyl více zaplněn, ale ti, kdož si sem ve čtvrtek cestu našli, vytvořili nádhernou kulisu a bylo znát, že mezi pódiem a hledištěm to správně jiskří.

Ještě před přestávkou zazněla vlastní skladba Nothing’s Gonna Bring Us Down, která byla věnovaná nedávno zesnulému Lubošovi Andrštovi, s nímž oba dlouhá léta spolupracovali. Písnička byla onou slíbenou ochutnávky z připravovaného alba. Honza mezi řečí ještě prozradil, že nebude pouze akustické, ale objeví se na něm také elektrické nástroje.

Ve druhé půli zněly výhradně předělávky starých fláků, došlo třeba na Youngovo Ohio nebo na Personal Jesus od Depeche Mode. Mnoho lidí má tuhle pecku zafixovanou v podání Johnnyho Cashe a domnívá se, že právě on je jejím autorem, ale skutečnost je taková, že ji pro album Violator (1990) složili britští elektronici, zatímco Cashova verze vyšla až v roce 2002 na desce American IV: The Man Comes Around.

Než se muzikanti s publikem rozloučili, zazněl ještě jeden song od Davida Crosbyho, jehož název mi v tuto chvíli zůstává utajen. Přídavek, jak již je u Holečka s Marcelem zvykem, obstarala křehká Scarborough Fair od dvojice Simon & Garfunkel.

Nejen já jsem z koncertu odcházel s úsměvem na tváři a pocitem, že svět alespoň na chvíli byl zase v pořádku. Pánové, díky za to!