Ignaz Netzer, Livin Free

14. 11. 2019 – Malostranská Beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Mia Feres
Publikováno: 21. 11. 2019

Livin Free - zleva: Michael Nosek,  Vladimír „Guma“ Kulhánek a Jan Holeček

Livin Free – zleva: Michael Nosek, Vladimír „Guma“ Kulhánek a Jan Holeček

Zaplněná Malostranská beseda hostila první pražský koncert nové kapely LIVIN FREE, na kterém bylo pokřtěno její debutové album Voices From Beyond. Jako speciální host vystoupil německý bluesman IGNAZ NETZER.

Celý večer zahájil akustickým vystoupením Ignaz Netzer.  U nás není příliš známý, ale na německé bluesové scéně je opravdu velkou legendou, což dokazují četná ocenění, která za svou kariéru získal. Zahrál několik bluesových standardů, mezi kterými nechyběly například: Tradicionály Stagolee či Jesus On The Mainline. Z vlastní tvorby kytarista vybral How Long Must This Story Go On.

Ignaz Netzer

Ignaz Netzer

Mimo to také bavil publikum svými vtípky. Jako třeba když uváděl písničku You Got To Move Mississippi, kterou měli ve svém repertoáru i Rolling Stones, slovy: „Je to neuvěřitelné, ale tahle skladba je starší než Keith Richards.“ Netzerův mírně zastřený hlas je jako stvořený pro blues a všechny klasické pecky vyzněly skvěle. Půlhodinové vystoupení potěšilo všechny příznivce klasického blues, v němž se mísí prvky amerického country.

Přestavba pódia zabrala přibližně dvacet minut a potom už nastal čas pro skupinu Livin Free, kterou na jaře založil zpěvák a hráč na klávesové nástroje Jan Holeček. Sešly se v ní tři muzikantské generace. Holečka doplnili: Vladimír „Guma“ Kulhánek (basa), Tomáš Frolík (kytara) a Michael Nosek (bicí).

Livin Free - Tomáš Frolík, vzadu: Michael Nosek

Livin Free – Tomáš Frolík, vzadu: Michael Nosek

Nejprve na scénu přišel samotný kytarista, aby zahrál intro, které se jmenuje stejně jako deska, tedy Voices From Beyond. Pak už ho následovali ostatní členové kapely. Společně přehráli celé album. Nejprve zazněla pořádně energická Dirty Old Town a právem se dočkala zaslouženého ohlasu. Nemělo to být ale naposledy, co Malostranskou besedou burácel ohlušující potlesk. Stejně tak tomu bylo i při Stop Doin‘ It To Me.

Ve starší baladě Emptiness stejně jako na studiové nahrávce zahrál sólo Luboš Andršt. Vidět a slyšet Frolíka s Andrštem na jednom pódiu byl pro mnohé silný zážitek. Daleko překvapivější host přišel hned vzápětí: nebyl jím nikdo jiný než saxofonista Vladimír „Boryš“ Secký, který se blýskl v Down To The River.

Samotný křest CD se obešel bez velké pompy. Na pódium přišli Luboš Andršt, Boryš Secký a Ignatz Netzer coby kmotři povedeného alba. K jedinému proslovu byl vyzván Guma, ten svým sympatickým projevem potěšil každého, kdo v sále byl. Pak už se zase hrálo.

Vzadu: Luboš Andršt a Michael Nosek, vpředu: Ignaz Netzer a Vladimír „Boryš“ Secký

Vzadu: Luboš Andršt a Michael Nosek, vpředu: Ignaz Netzer a Vladimír „Boryš“ Secký

Emotivní skladba Mirrors začíná skvělou basovou linkou Gumy Kulhánka. Její text pojednává o patnáctiletém černošském chlapci, který byl neoprávněně popraven za znásilnění a vraždu. Na tento justiční omyl se přišlo až po sedmdesáti letech. Celá kapela se v téhle osmiminutové písni vypjala k mimořádnému výkonu, ale ono se není čemu divit, neboť její téma je opravdu hodně silné.

Krásně vyzněly také Livin‘ Free a Hill Cross Blues, kterou jsem si osobně velmi oblíbil. Mezi autorské písmě se tu a tam dostala nějaká převzatá: jednou z nich byla End Of The Line od The Allman Brothers Band.

Závěr večera obstarala jam session všech zúčastněných muzikantů. Zpěvu se ujal Ignatz Netzer a celá improvizovaná sestava zahrála The Thrill Is Gone od B. B. Kinga, která už po několikáté nadchla všechny přítomné. O přídavek se postaral evergreen Sweet Home Chicago od Roberta Johnsona.

Livin Free skvělým večerem pokřtili svou prvotinu. Nezbývá se než těšit na další koncerty téhle výborné party.

Celá fotogalerie: