Bílá nemoc

1. 10. 2019 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Mia Feres
Publikováno: 9. 10. 2019

Bílá nemoc - Zdeněk Hříbal, vzadu. Ivan Němec

Bílá nemoc – Zdeněk Hříbal, vzadu: Ivan Němec

Po několikaměsíční pauze se do Malostranské besedy vrátila folkrocková skupina BÍLÁ NEMOC, aby fanouškům zahrála nejen starší písně, ale i novinky z připravované desky, která, jak prozradil zpěvák Zdeněk Hříbal, se bude jmenovat Ticho mezi slovy a obal bude modrý, s dovětkem, že se proto výborně hodí do bytu. Měla by vyjít ještě do konce roku.

Historii a obsazení téhle kapely jsem na Rockovém světě popisoval již několikrát, budu se tedy zabývat děním na pódiu. Většinou si Bílá nemoc do Malostranské besedy vezme hosta v podobě nějaké spřízněné partičky, která se postará o první polovinu večera. Tentokrát Hříbalova družina vystoupila sama. Proto mohla asi ve tři čtvrtě na devět koncert zahájit pecka Když jsem si do ní lehal.

Hlediště v klubu bylo tentokrát uzpůsobeno napůl k sezení (zadní část) a prostor přímo u pódia byl připraven pro tancechtivou část publika. Ačkoliv byly jednotlivé písničky odměněny bouřlivým potleskem, své místo u stolu neopustil nikdo.

Bílá nemoc - Vladimír „Boryš“ Secký, vzadu: Jiří Tvrdík

Bílá nemoc – Vladimír „Boryš“ Secký, vzadu: Jiří Tvrdík

Kapele to však na dobré náladě neubralo a publiku servírovala jeden hit za druhým. Vtipem sršel hlavně zpěvák Zdeněk Hříbal a mezi skladbami bavil publikum nejrůznějšími hláškami a historkami. Je jasné, že starší skladby mají posluchači zažité a že si pobrukovali hitovky jako Prsty na strunách, Den motýlů či Dneska mi nebude fajn, nikoli novinky, které byť na koncertech už nějakou dobu znějí, vydány ještě nebyly. To je případ třeba písniček Andělé, Noční divadelní kus nebo Jako Kerouac.

V některých písních podporují hlavní zpěv svými doprovodnými vokály kytarista Milan Martínek a basák Ivan Němec. Tyto trojhlasy patří k ozdobám kapely. Charakteristický je i saxofon Vladimíra „Boryše“ Seckého. Jak je v posledních letech obvyklé, předělila i tento koncert krátká přestávka.

Druhou část pohodového večírku zahájila písnička na přání, konkrétně to byla Zloději obálek ze stejnojmenné desky z roku 1999. Což je sice neobvyklé, ale svědčí to o mimořádně pozitivním vztahu, který Bílá nemoc se svými fanoušky má. Tahle polovina koncertu vyzněla o něco bigbítověji než ta úvodní.

Bílá nemoc - Milan Martínek, vzadu: Ivan Němec

Bílá nemoc – Milan Martínek, vzadu: Ivan Němec

První skladbou, která přiměla posluchače k tanci, byla Ostrá skla; od té chvíle zůstal prostor pod pódiem zaplněn. Své pevné místo v repertoárů kapely má i jen za rytmického doprovodu zpívaná Jameson a chybět nemohla ani hitovka Vlci.

Pomalu se přiblížil závěr parádního večírku. Zazněla osvědčená Beseda. „Countryovku“ Jupijajé věnoval zpěvák všem zesnulým muzikantům, speciálně však Jindrovi Vobořilovi, který do hudebního nebe odešel koncem září. Na závěr si skupina schovala krásný kousek Mohlo se stát.

Bílá nemoc - Zdeněk Hříbal

Bílá nemoc – Zdeněk Hříbal

Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat. Nejprve jsme si mohli poslechnout Kalandrovu Dětské šaty (v originále Heart Of Gold od Neila Younga). Definitivní tečku za vydařeným koncertem pak obstarala vlastní Marie si rozpouští vlasy.

Celá fotogalerie: