Katapult

15. 11. 2018 – Forum Karlín, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Michal Straka

Katapult - zleva: Andy Budka, Olda Říha

Katapult – zleva: Andy Budka, Olda Říha

Dvě kulatá výročí svým aktuálním turné připomíná česká bigbítová legenda KATAPULT. Jde jednak o čtyřicet let od vydání prvního eponymního alba, nahraného přímo na koncertě, pro které se vžilo označení „stříbrná deska“. A jednak o sedmdesáté narozeniny frontmana a zakladatele OLDY ŘÍHY. Pražská zastávka se konala v karlínském Foru, kde si dávají dostaveníčko velké hvězdy světové rockové scény.

Ke cti Katapultu slouží, že svůj set začal téměř přesně a spustil velký hit Půlnoční závodní dráha (1976) z vůbec prvního singlu pouhou minutu po osmé hodině. Olda v podstatě jen zazpíval první verš a publikum se k němu okamžitě přidalo. Tímhle způsobem byla odzpívána velká část slavné písničky. Úvodní část koncertu věnovala kapela přehrávání svého debutového alba. Skladby byly řazeny přesně v tom pořadí, v jakém jsou nahrány na zmíněném živáku. Olda Říha se dokonce pokusil zopakovat stejné průpovídky, které jsou na originální nahrávce. Proti tomu nelze nic namítat. Horší však je, že z Katapultu „nelezla“ téměř žádná energie, Říha jako by ztratil ten správný „tah na branku“. Jeho zpěv postrádal někdejší grády a spíš se podobal jakési recitaci, přesto člověku texty samy naskakovaly do úst a písně jako Hlupák váhá, Tvoje dlouhé vlasy či Tichá pošta si prozpěvovalo celé karlínské Forum, které mimochodem nebylo ani zdaleka vyprodané. Songů, které původně zpíval „Dědek“ Šindelář (Miluju severní nebe, Tichá pošta) se podle očekávání ujal současný basák Andy Budka. Sice je neodzpíval úplně zle, ale Dědkův projev se mu nahradit nepodařilo. I přes všechny výhrady jsem, snad z nostalgie, zatím koncert hodnotil pomyslnými třemi hvězdičkami z pěti.

Katapult - Olda Říha

Katapult – Olda Říha

Když po čtyřiceti minutách dozněly písničky ze „stříbrné desky“, začala se kapela po krátké děkovačce probírat zbytkem dosavadní kariéry. Dostalo se třeba na Starý desky hrajou dál, Pořádnej beat či Chodníkový blues. V těchhle písních se „Kaťáci“ jakžtakž drželi. Zlom nastal při pomalé Rovnováze: tady se kapela úplně rozsypala, Říhův od začátku špatný pěvecký výkon ještě doplnila jeho zcela rozladěná kytara, jejíž zvuk nepříjemně tahal za uši i otrlé posluchače. V baladě Já nesnídám sám se Olda na svůj nástroj ještě pokusil zahrát vybrnkávané sólo. A navíc Říhova tristní hra na foukací harmoniku jen dovršila celkový zmar. Z publika se ozývaly hlášky typu: „Tohle není na pivo, to je na panáka.“

Katapult - Andy Budka

Katapult – Andy Budka

V tu chvíli jsem ještě věřil, že až se opět rozezní písničky ve středním a rychlém tempu, koncert se zlepší. Jak jsem se mýlil, ukázala hitovka Katapult, kterou bych bez zpěvu nebyl schopen poznat. Když zazněla S pomocí přátel, kterou kdysi nazpíval Jiří Schelinger, bylo mi hodně smutno a raději jsem si ani nepředstavoval, co by tomu Jirka řekl. Korunu všemu navíc nasadil bubeník Ondřej Timpl, když z nepochopitelných důvodů vršil chybu za chybou. Občas měl člověk pocit, že mu ruka na bicí prostě upadla. Říkal jsem si, že vše zachrání alespoň Lesní manekýn – nezachránil. Zpíval ho sice obstojně Andy Budka, ovšem proč se do textu dostaly jakési dívky, které s oním manekýnem spí pod jedlí, opravdu nechápu. Světlým zábleskem byl Vojín XY, respektive jeho rychlejší část, ve které kapela na chvilku navázala na výkon ze začátku koncertu. Ovšem následující Blues opět halu uvrhlo do bezradnosti předchozích minut.

Myslím, že popisovat zbytek pražského koncertu nemá moc smysl. Návštěvu koncertu Katapultu nebudu nikomu doporučovat, ale ani vyvracet. Já jsem na něm byl naposledy. A kolik bych tedy dal hvězdiček? Objektivně by to bylo na půlku jediné, ale protože jsem si většinu textů zazpíval také, dám ji celou.