Echt!

30. 12. 2018 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid
Publikováno: 7. 1. 2019

Echt!

Echt!

V předvečer silvestrovské noci v pražském klubu Vagon vystoupily dvě významné party české bigbítové scény. Tou první byla Garage, která je spojena především se jménem Tonyho Ducháčka. Druhou formací byl ECHT!, jehož ústřední postavou je už třicet let zpěvák, kytarista a saxofonista Karel Malík.

V téhle reportáži záměrně pominu Ducháčkovu Garage, které na Rockovém světě věnuji samostatný článek někdy v budoucnu, a zaměřím se na Echt! Ten letos slaví třicet let od svého založení. Proto si do Vagonu coby hosty pozval své dva bývalé členy. Byli jimi kytarista Vladimír Zatloukal a baskytarista Martin Černý, kteří s kapelou odehráli dobrou polovinu koncertu.

Echt!

Echt!

Protože Echt! vystupoval jako druhý v pořadí a kompletní přestavba pódia zabrala poměrně dost času, rozezněla se úvodní vypalovačka Nemám to rád, až když hodiny ukazovaly patnáct minut po jedenácté. Přesto skupinu přivítal zaplněný klub a publikum se ihned roztancovalo. Za třicet let své existence vydala formace pouhá tři studiová alba a jednu živou nahrávku. Diskografie to tedy není z nejpočetnějších, ale všechny jejich desky jsou plné energického, punkem řízlého pub rocku. Asi nejvíc hitovek se nachází na debutu s názvem Hořký pití (1997): kromě titulní zazněly ještě například pecky jako Žízeň, Amerika nebo výborná protiválečná píseň Vojna na Itálii. Bylo hned jasné, že fanoušci mají texty Echtu! v malíku a téměř všechny si je s Karlem Malíkem zpívali. Došlo i na písničku To se stává, jejíž refrén trošičku připomíná nějakou českou „lidovku“. Ve zvuku Echtu! má nezastupitelné místo elektrické cello, na které hraje Tomáš Schilla. Obzvláště v rychlejších, punkových skladbách zní tenhle nástroj docela exoticky.

Echt!

Echt!

S postupujícím večerem jako by se kapela přestala řídit přichystaným setlistem a spíš hrála písničky, jak ji prostě napadly. Došlo například na  fanoušky velmi oblíbené Skořápky nebo na Paměť versus River Of Shit. Obě tyhle pecky vyšly v roce 2001 na zatím posledním albu Je mi krásně. Jak se přibližovala půlnoc a odjezd posledního metra, klub přece jen malinko prořídl. Ale nebylo to vůbec na škodu: pod pódiem se udělalo trochu více místa pro tanec, který po celý večer ani na chviličku neustával. I když si to publikum nechtělo připustit, musel nevyhnutelně přijít konec. Ještě před přídavkem zazněla Noc je dlouhá, pak si publikum vytleskalo ještě jednu písničku, kterou byla Larry go!

Echt!

Echt!

Echt! svým veselým vystoupením všechny navnadil na blížící se silvestr, zároveň bujaře a energicky oslavil své třicátiny a svým věrným dokázal, že je stále dokáže pořádně roztancovat a rozdovádět.

Celá fotogalerie: