7 proti Thébám

23. 10. 2018 – RockOpera, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Dana Lejčková

7 proti Thébám

7 proti Thébám

ROCKOPERA Praha zahájila již dvanáctou sezónu. Jednou z oper, kterou v říjnu uvedla, je 7 proti Thébám. Jak název napovídá, jde o představení inspirované dávnými mýty antických tragédií. A právě to si Rockový svět vybral pro svou první návštěvu netradičního divadla.

Opera kromě jiného láká na atraktivní herecké obsazení. Ze známých rockerů se divák může těšit například na Kamila Střihavku (Oidipus, bůh slunce Apollón), Viktora Dyka (Kreon), Jiřího Zonygu (Amfiaráos) či Jana Toužimského, kterého tentokrát v roli Polyneika skvěle alternoval Jan Tláskal. Perfektní pěvecký výkon podala také libretistka a výkonná ředitelka RockOpery Pavla Forest, která si zahrála roli Erifýlé. Představení je rozděleno na dvě dějové linky. Ty jsou důkladně popsány na stránkách RockOpery, a tak se zaměříme na samotnou atmosféru historického příběhu.

V anotaci si může divák všimnout dovětku „metalová opera“, čemuž odpovídá hudba z dílny šéfa RockOpery Praha Milana Steigerwalda. Opravdu vychází z heavymetalových a thrashmetalových kořenů a leckdy zabrousí i do extrémnějších metalových odnoží. Podobně na tom je i zpěv všech postav. Nejagresivněji působí hrdelní vokál Petra Opavy (bůh podsvětí Hádés). Na hranici extrému se pohybuje také zpěv Viktora Dyka (Kreon) což je možná pro některé rockery velkým překvapením.

Je nasnadě, že představení doprovází živá kapela, v níž se objevuje baskytarista Martin „Maťo“ Ivan, známý například ze spolupráce s Michalem Pavlíčkem. Na klávesy můžeme slyšet samotného principála divadla Milana Steigerwalda.

7 proti Thébám

7 proti Thébám

Snad jediným výraznějším nedostatkem je zvuk, který – byť dobře srozumitelný – je až zbytečně hlasitý a pěvecké výkony se v něm trochu ztrácejí. Opera je žánr, který je velmi náročný na divákovu pozornost, neškodilo by tedy malinko potlačit kapelu, aby se obecenstvo mohlo víc soustředit na zpěv a vnímat tak lépe děj představení.

Je jen dobře, že RockOpera nesází jen na osvědčené rockové hvězdy a dává šanci i méně známým hercům a zpěvákům. Patří k nim Josef Šutara, který se podobně jako někteří jiní předvede ve dvou rolích: nejdřív jej diváci vidí jako vládce Athén Thésea a ve druhém dějství exceluje jako thébský věštec Morfeus. Za pozornost stojí i výkon Jiřího Valše (Eteoklés), pochvalnou zmínku si zaslouží též Jan Tláskal, který se pro tento večer místo indisponovaného Jana Toužimského převtělil do role antihrdiny Polyneika. Díky vizuální i hlasové podobě obou Janů si nejeden divák patrně až do konce představení, kdy byla pravá totožnost Polyneika odhalena, myslel, že sleduje Toužimského.

Nejen jen metalová muzika a zpěv, ale i netradiční výprava a především zajímavá choreografie, to jsou hlavní přednosti opery 7 proti Thébám. Tanec posla smrti v podání Natálie Lenky Ryšavé, který se odehrává vysoko nad hlavami diváků, nejednoho z nich doslova uhranul. Naopak do inscenace jako by nepatřily postavy „opožděných návštěvníků“, kteří se „nedobrovolně“ stali součástí představení. V jejich rolích vystupují Matěj Kohout a Zuzana Dovalová.

7 proti Thébám

7 proti Thébám

K základním stavebním prvkům opery samozřejmě patří árie, v rockovém prostředí je však vhodnější používat pojmu písničky. Největší hitový potenciál má jednoznačně Chci tě svést, kterou zpívají postavy Erifýlé a Polyneikés. Dalšími nepřeslechnutelnými skladbami jsou Polyneikova Právo vládnout, Oidipova Prokletí a sborová Dávný mýtus.

Na závěr dodejme, že návštěva RockOpery Praha je pro bigbítové fanoušky zajímavým zážitkem, který jim přináší nevšední použití jejich oblíbené muziky: její výtečné propojení s divadlem. My na Rockovém světě si takový zážitek jistě rádi zopakujeme.

P. S.: Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotografií.