The Agony, Lili Vilit

Klub Vagon, Praha – 21. 10. 2015
Foto: Jiří Mejtský

The Agony

Už delší dobu jsem měl z různých zdrojů zprávy o tom, že křest debutového CD „Dirty and Dangerous“ ženské heavy-rockové kapely THE AGONY bude výjimečnou událostí. A protože jsem neměl důvod těmto zprávám nevěřit, nezbývalo mi nic jiného, než se na jejich křest do pražského Vagonu vydat. Holky si pro tuhle událost navíc jako support pozvaly spřízněnou kapelu LILI VILIT.

Protože jsem si nechtěl nechat ujít z tohoto večera ani notu, vyrazil jsem do Vagonu s dostatečným předstihem. Měl jsem tak možnost nejen sledovat závěrečnou fázi příprav na nadcházející koncert, ale také s holkama prohodit pár slov. Jsem zvyklý, že všechny akce ve Vagonu začínají ve 21:00, proto jsem byl překvapen, když zhruba ve 20:30 naběhla na pódium mladá kapela Lili Vilit, aby v následující zhruba třičtvrtě hodince kluci předvedli, co v nich je. Před koncertem jsem zaslechl, že kapela hraje podobný styl jako třeba Papa Roach, a jejich anglicky zpívaný nu-metal mi občas kalifornské muzikanty opravdu připomínal. Přestože jako příznivci staré rockové a metalové školy mi tenhle moderní typ metalu moc nesedí, musím uznat, že naživo, mi to vůbec nevadilo. Jasně, do kolen mě to nijak zvlášť nedostalo, ale na druhou stranu taky nemám důvod Lili Vilit nějak hanit či odsuzovat. V jedné písničce si kapela pozvala hosta, kterým nebyl nikdo jiný než front-women The Agony – Nikola Kandoussi. Jenže Nikola se nějak ne a ne na pódium dostavit, a tak se schylovalo k menšímu faux paux. Nicméně Nikola nakonec přišla a mohla si dát se zpěvákem Lili Vilit poměrně dobře znějící duet. Docela dobře na mě působil zvuk, který ač logicky trošku méně nahlas, byl celkem dobře srozumitelný. I když nu-metal a podobné odnože téměř neposlouchám, nemůžu říct, že by mě vystoupení Lili Vilit nějak iritovalo. Naopak jsem oceňoval, jak skvěle si holky z The Agony svůj support zvolily. Závěrem tedy můžu říct že skalní fanoušek Lili Vilit se ze mě asi nestane, ale když je někde uslyším hrát, nijak pohoršen rozhodně nebudu.

The Agony

Přestavba pódia tentokrát zabrala trochu více času než obvykle, ale čekání uběhlo docela rychle. A tak když asi ve 21:30 začaly The Agony hrát, ani mi nepřišlo, že od té doby, co Lili Vilit skončili svůj set, uběhlo jindy dlouhých 45 minut. Holky slibovaly, že si pro tuto příležitost připravily nejrůznější překvapení, takže bylo na co se těšit. Já osobně jsem byl překvapen hned od první písničky, kterou se stala coververze od Girlshool „C’mon Let’s Go“. Ne že by mě nějak udivilo, že holky udělaly pecku od Girlshool, ale její zařazení na úvod setu pro mě překvapení tak trochu bylo, ale proč ne. Někoho mohlo možná také překvapit, že doprovodné vokály zpívala také bubenice ‚Kajda‘. I když jsem věděl, že ‚Kajda‘ na zkouškách vokály nacvičuje, viděl jsem jí zpívat poprvé. Zvukař výrazně přidal na hlasitosti, což jen podpořilo energii, s jakou to holky ten večer rozbalily. Bohužel se trošku ‚rozjela‘ zvuková vyváženost, takže kytara Terky Pšenčíkové byla v tu dobu celkem utopená za bicíma. Stejný pocit jsem měl ještě v následující hitovce „T. W. S.“. Na další skladbu „Be my Fire“ navázala ‚Kajda‘ svým úchvatným sólem. To jsem naopak už měl čest na jednom koncertě obdivovat, takže jsem byl na skvělou bubenickou exhibici připraven, nicméně nadšený jsem byl i tentokrát. Po sóle se srovnal i zvuk, takže všem nástrojům už bylo dobře rozumět. I když Vagon nebyl úplně natřískaný, myslím, že s návštěvou a hlavně s parádní atmosférou můžou být holky navýsost spokojeny. Ostatně všechny to publiku bohatě vracely svým obrovským nasazením, se kterým odehrály i následující tři písničky z křtěného alba.

The Agony - Nikola Kandoussi

K samotnému křtu si kapela pozvala opravdu exkluzivní kmotry:  ‚Supici‘ ze Tří sester, Standu Rubáše z Radia Beat nebo Miloše Meira z mnoha kapel, tedy samé rockové veličiny. Já osobně jsem byl ale nejvíce nadšen z posledního kmotra – Michala Pavlíčka. Dostat takovou personu na křest debutového alba je, ať si říká, kdo chce, co chce, majstrštyk. Poté, co hosté CD pokřtili, mohl koncert pokračovat.

A pokračoval opravdu stylově, v první, abych tak řekl čerstvě pokřtěné písni „Let’s Get Wasted“, si na bicí zahostoval Miloš Meier. To, co Miloš předvedl, byla neskutečná jízda a neuvěřitelný masakr. Miloš tak opět dokázal, že se právem řadí k nejlepším bubeníkům u nás. V následující „Will to Kill“ pak hostování neodmítla ‚Supice‘, která svým akordeonem obohatila zvuk a rozhodně ho obohatila dost originálně. Trošku škoda je, že svou hrou nepřispěl do mlýna samotný Michal Pavlíček. Myslím, že by to všichni přítomní náležitě ocenili. No, ale pak už The Agony zase pokračovaly ve své ustálené sestavě, aby do publika nahrnuly další nálož svých nášláplých skladeb. Perfektní mejdan pokračoval v téměř vražedném tempu a bavilo se nejen publikum, ale i celá kapela. Při peckách „Evil Angel“ a „Rockin‘“ celý koncert vrcholil. Tak jako na albu, zazněla na závěr povedeného večera výborná jízda „Triple Game“. Když po ní pak Niki ohlašovala, že tohle je konec, nikdo z přítomných se s tím nehodlal smířit a celý klub se začal okamžitě dožadovat přídavků. Těmi původně měly být jen starší „Kick Ass“ a cover od Motörhead „Ace of Spades“, jenže obecenstvo se stále ještě nehodlalo smířit s koncem koncertu, a tak si na kapele vynutilo ještě několik dalších coververzí.

The_Agony feat. Supice

Tak tedy, The Agony mají za sebou křest debutového CD, který proběhl v takovém stylu, že to možná zaskočilo i samotné holky. Prostě to byla neskutečná jízda.