Mike Schancez and His Band, Robert Plant and The Sensational Space Shifters

27. 7. 2016 – Amfiteátr Lochotín, Plzeň
Foto: Kačka Smidová

Robert Plant

Rok se sešel s rokem a v České republice se opět objevil jeden z nejlepších zpěváků, jakého kdy rockový svět viděl, tedy ROBERT PLANT, který byl i tentokrát doprovázený svými The Sensational Space Shifters. Jeho zastávkou se tentokrát stal plzeňský Lochotín a jeho krásný přírodní amfiteátr.

Odpolední vydatný déšť sice vyvolával určité pochyby, zda se koncert vůbec uskuteční, ale po té, co se počasí umoudřilo, začali okolo 16:30 do lochotínského amfiteátru proudit první návštěvníci. Je sice pravda, že se v průběhu čekání ještě několikrát spustil silný déšť, ale ten už nikoho z přítomných od čekání na nadcházející hudební lahůdku neodradil. Ještě než se na pódiu objevili muzikanti z předkapely Mikea Sancheze, zaplňoval se amfiteátr jen velmi pozvolna a chvíli se dokonce zdálo, že návštěvnost bude více než žalostná. Předkapela začala své vystoupení kolem 20:00. Už když jsem viděl, že místo basové kytary kapela používá dnes již zřídkakdy vídaný kontrabas, blesklo mi hlavou, že Lochotínem bude znít rockabilly padesátých let. A když si Mike Sanchez na sebe vzal sako typické pro zpěváky klasických rock and rollových skupin padesátých let, bylo mi jasné, že jsem se ve svém odhadu příliš nemýlil. A skutečně, jen co kapela poprvé ‚hrábla‘ do strun, přenesl jsem se v čase do oněch dob, kdy rock and roll byl ještě v plenkách, a začal si vychutnávat pohodovou atmosféru rock and rollových standardů, kterých měl Mike Sanchez v zásobě neuvěřitelné množství. Zpočátku mi ještě přišlo, že zvuk mírně je mírně nevyvážený, ale to bylo poměrně brzy napraveno. Po celý večer pak už celkem solidnímu zvuku dominovalo piano a zpěv Mikea Sancheze. Pěkně zněl také kontrabas, jehož ‚klouzavý‘ zvuk bylo radost poslouchat. Samotný Mike Sanchez občas opustil své místo u piána a vydal se jen s mikrofonem na okraj pódia, aby byl publiku co nejblíže. Čas rychle ubíhal a než se člověk nadál, rozezněla se Lochotínem poslední rock and rollová pecka, slavná „Tallahasie Lessie“. Po celou dobu Sanchezova vystoupení jsem se královsky bavil a jeho set mě dokonale naladil na zlatý hřeb večera.

Když na pódium přišel Robert Plant následovaný The Sensational Space Shifters, bylo už hlediště zaplněné téměř do posledního místečka. Moje původní obava z tristní návštěvy se tedy naštěstí nenaplnila. Sestava The Sensational Space Shifters se oproti loňskému koncertu v Brně vůbec nezměnila. Co se ale změnilo, byl setlist, který si Plant pro letošní koncert v Plzni připravil. Hned při úvodní ‚zeppelinovké‘ „The Lemon Song“ vypukla v publiku obrovská vlna nadšení, která už ho po celý zbytek večera neopustila. Plant vůbec často připomínal někdejší hity své bývalé kapely, které byly ovšem zahaleny do slušivého hávu africké hudby. Slyšet v „Black Dog“ jednostrunné housle ritti v podání Juldeha Cammary byl opravdu silný zážitek. Pro mě ale jeden z vrcholů koncertu přišel ve chvíli, kdy celá kapela vzala do rukou jakési bubínky, aby výrazným africkým rytmem uvedla hitovku „Rainbow“ ze zatím poslední a nutno říci, že velmi povedené desky „Lullaby and… The Ceaseless Roar“ (2014). Další lahůdkou byla poloakustická „Going to California“, v níž hrál kytarista Skin Tyson na akustickou kytaru a druhý kytarista Justin Adams mu zdatně sekundoval na mandolínu. K mimořádnému zážitku přispíval nejen povedený zvuk, ale také nadšená atmosféra, která v Plzni vládla. Předloňskou nahrávku ještě připomenul tradicionál „Little Magie“. Ke stálicím Plantova repertoáru patří nádherná „Fixin‘ to Die“, která se objevila na desce „Dreamland“ (2002). Potom se už začalo schylovat k velkému finále, které patřilo těm největším hitům Led Zeppelin. Nejprve přišla na řadu nesmrtelná „Whole Lotta Love“, po které muzikanti opustili pódium, aby se na něj za malou chvíli vrátili a hladovému publiku naservírovali opravdovou pochoutku v podobě klasiky „Rock and Roll“.

Lochotínský amfiteátr jsem opouštěl s pocitem, že jsem právě viděl absolutní hudební dokonalost. Myslím, že letos už lepší koncert nezažiju, a jestli ano, bude se muset jednat o vskutku mimořádný výkon.