Loretta, The Agony

28. 4. 2016 – Klub Vagon, Praha
Foto: Hanka Stará, archiv skupiny Loretta

The Agony

Každá narozeninová oslava si zaslouží pořádnej mejdan. Když slaví narozeniny ženská kapela THE AGONY, můžete si být jisti, že to přesně takovej mejdan bude. Pro oslavu svých třetích narozenin si holky vybraly známý pražský klub Vagon.  A protože na každé oslavě nesmí chybět gratulanti, přišla pogratulovat legenda ženského rocku, brněnská kapela LORETTA, která navíc v Praze vystoupila po předlouhých 24 letech.

Po mém příchodu do klubu už na pódiu stála brněnská Lorettaa pod pódiem byl tou dobou už vytvořen celkem solidní kotel bavících se fanoušků. Zaposlouchal jsem se tedy do právě znějící muziky, která mě okamžitě začala bavit. Líbivý ‚osmdesátkový‘ metal v tom nejlepším slova smyslu se mi asi jen tak neomrzí. Přiznám se, že když Loretta aktivně hrála, začínal jsem teprve objevovat rockový slabikář, a když jsem slabikář dočetl, Loretta už zase nehrála. O to větší a příjemnější bylo překvapení, které jsem ve Vagonu zažil. Kapela výborně šlapala, moc mě bavil zpěv Darji Hrubé, který se do muziky, kterou Loretta hraje, dokonale hodil. Kapela samozřejmě přehrávala písně z jejich debutového bezejmenného alba z roku 1991, osobně jsem poznal jen ty nejznámější, tedy „Hrobník“ a „Zlost“. Potěšitelné však je, že na setlist bylo zařazeno několik nových písní, které mezi ty staré dokonale zapadly. Novinkové skladby také napověděly, že album, které snad Loretta chystá, bude minimálně stejně dobré jako to první. Tentokrát si ho určitě ujít nenechám. Když Darja Hrubá odložila svou kytaru, aby si sólově zazpívala „I Love Rock and Roll“ od Joan Jett, Dobrý zvuk, který Loretta ve Vagonu měla, jen podtrhoval výborný dojem z celého vystoupení. Nezbývá tedy než před kapelou smeknout za to, s jakou chutí a energií se vrátila na scénu.

Loretta

Jestliže Lorettu jsem moc neznal, tak The Agony znám a sleduji od jejich začátků a jejich koncertů jsem viděl nespočet. Zdálo by se tedy, že nebudu mít o čem psát, jenže opak je pravdou, protože koncert se v mnohém lišil od těch, které jsem doposud viděl. K neobvyklé situaci došlo hned v úvodní „Let’s Get Wasted“, kterou holky spustily se svým jedinečným nasazením, aby jí po chvilce stoply s tím, že se jim začátek nepovedl. No nevím, já si tedy ničeho nevšiml a myslím, že ani nikdo z přítomných. Ale holky se samy sobě zasmály a písničku spustily znovu, tentokrát bez zaváhání. Hned vzápětí přišla na řadu novinková „It Ain’t Over“, která má šanci vedle „T.W.S.“ stát se dalším velkým hitem kapely. Dramaturgie koncertu byla mírně pozměněna, což vystoupení dalo větší švih a rozhodně mu to prospělo. Oproti jiným koncertům jsem si tentokrát The Agony vychutnával trošku zpovzdálí, ovšem na skvělé Kajdino bubenické sólo, které je radost poslouchat jsem se musel vecpat pod pódium, aby mi tahle lahůdka neunikla. Dobře bavící se kotel zůstal stejný jako u předchozí kapely, což bylo určitě dobře. Na druhou stranu tahle narozeninová party by si zasloužila, kdyby na ní přišlo o něco více gratulantů. Pravdou ale je, že odezva publika byla více než solidní. A nebyly by to The Agony, kdyby koncert neodehrály naplno s energií sobě vlastní.

The Agony

A tak jsem si mohl náležitě užít jak starší pecky z loňského alba „Dirty and Dangerous“, jako třeba „Give it to Me“ nebo titulní „Dirty and Dangerous“, které mě pořád dost baví, tak i nové skladby, které ještě tolik v uchu nemám, například „Radio Silence“. Pokud se mi na The Agony někdy něco nelíbilo, tak to byla horší komunikace s publikem. Tentokrát ale tahle výtka tak docela neplatila a Niky publikum bavila svými vtípky. Protože koncert začínal pomalu gradovat, nemohla chybět asi nejdivočejší písnička, kterou The Agony mají ve svém repertoáru, tedy „Will to Kill“. Občas holky zařadí do setlistu i nějakou tu coververzi, na ně však ten večer nedošlo, a tak mohly zaznít skoro všechny písničky z debutového alba. Musím říct, že skladba „Waiting‘“ se mi líbí čím dál víc. Energický večírek se nezadržitelně chýlil ke svému konci, a tak zbývalo ještě zahrát závěrečnou „Rockin“, po které kapela opustila pódium. Ke svému návratu se kvarteto hudebnic naštěstí nenechalo dlouho přemlouvat a na úplný konec dalo k dobru báječnou pecku „Be My Fire“.

Narozeninová oslava se tedy holkám moc povedla, nezbývá mi tedy nic jiného než holkám popřát, aby jim energie a chuť do hraní ještě dlouho vydržela.

Celá fotogalerie: