UFO

Ingostadt, Německo, 12. 5. 2012

Tohle povídání bude tak napůl o cestování a napůl o muzice. V sobotu 12. 5.  léta páně 2012 jsem se se sourozenci Melnikovovými a Káťou Zwyrtkovou zúčastnil velmi příjemného výletu, jehož vyvrcholením měl být koncert britské hardorockové legendy UFO a dokonce i setkání s kapelou či alespoň s některými jejími členy. Ale o tom až později, nebudu předbíhat. Účast na výletu mi nabídl Jirka poté, co jsem trestuhodně (ne však zcela vlastní vinou) propásl pražský koncert UFO o pár týdnů dříve. Jirka je mimo jiné velký znalec staré rockové školy a jeho sestra Lea se zase pohybuje v kruzích organizátorů a promotérů a disponuje zajímavými kontakty. Celá sobota tak slibovala nevšední zážitek. Článek doprovází fotopříloha, jejímiž autorkami jsou Lea a Káťa.

Cesta
Celý  zájezd byl naplánován se zastávkou a procházkou po historickém centru Norimberku. Na samotné cestě pak není nic moc zajímávého, nakoupili jsme asi 10 lahváčů a za jízdy je vesele konzumovali. Za zmínku stojí snad jen jediná historka: Lea, která řídila, se ptala jestli nám něco nechybí, jestli jsme všichni OK, na to já jsem opáčil úžasně debilní hláškou: “jsem ideálně spokojenej…”. Tahle debilita se ujala a provázela nás po celý zbytek dne. Okolo 14:30 jsme se dostali do prvního našeho cíle – tedy Norimberku.

Norimberk
Jelikož šlo o  mojí první návštěvu Norimberku, dost jsem se na procházku městem těšil. Nemá ovšem cenu, abych zde dlouze popisoval všechno, co jsme v tomto městě viděli, takže letem světem: V Norimberku právě probíhaly jakési bleší trhy. Takovéto trhy bych čekal spíše někde v Turecku či jiné arabské zemi, ale určitě ne v historickém jádru Norimberku. Dost mě zaujala pestrost a mnohdy také ošuntělost nabízeného zboží. Po “prolítnutí” trhů a krátkém zastavení u několika památek jsme cestou k místnímu hradu narazili na českou hospodu. No vida, naše pivo chutná všude. Hrad samotný se tyčí na kopci, takže dojít k němu vyžaduje vynaložit nějaké síly. Ale výhled na město stojí za to. Ještě pár fotek a pak rychle k autu a jede se na místo koncertu.

Ingolstadt
Hala, kde se měl koncet konat, se nachází na opačném konci Ingostadtu, jeho projetí taky nějaký čas zabralo. Nicméně po chvíli jsme zaparkovali a vydali se halu hledat. Našli jsme jakýsi vchod, nad kterým byl hrdý nápis: Eventhalle Westpark, nicméně v nikom z nás tahle informace příliš důvěry nevzbuzovala, až když jsme se s Jirkou přesvědčili, že jiný vstup neexistuje, uvěřili jsme, že se nacházíme před místem koncertu. S tímto vědomím jsme se šli připravit do nedaleké restaurace. Při objednávce mi kdosi doporučil Weissebier, prý dobré německé pivo, tak jo. Už barva napovídala, že tu není něco v pořádku, ale já to ještě nebral na vědomí. Po pár doušcích mi to došlo, safra, já nechtěl pomerančovou limonádu s pivní pěnou, ale hrdinně jsem nápoj dopil, ale pak už jsem si dal něco, co se více podobalo českému pivu a byl jsem spokojen. Po chvilce dobré zábavy Lea odběhla ven a když se vrátila, byl s ní Vinnie Moore – kytarista UFO. S  Vinniem jsme strávili asi hodinu. Byl jsem jediný z osazenstva, který se s Vinniem osobně neznal, byl jsem mu tedy představen. Vinnie se ukázal jako zábavný chlapík, mohu jen litovat, že moje angličtina není natolik dobrá, abych se plynule zapojil do diskuze, a tak se po desetiletém učení moje příspěvky do diskuze omezovaly na výkřiky typu: yes, good, atd. Navíc jsem si informace o Vinnieho karieéře zjistil až pozdějí. Škoda. Nicméně se Vinnie se mnou velice ochotně vyfotil, viz fotky Ufo a Vinnie Moore :). Kdosi Vinniemu přeložil mojí debilní hlášku z cesty. Přeložena byla jako “Perfectly perfect”. Vinnie tím byl evidentně pobaven a hlášku několikrát zvesela zopakoval. Takže kdoví, třeba se tahle pitomost stane součástí světových pódií :).

Koncert
Čas rychle uběhl, tak jsme se společně vydali do Eventhalle. Zastavili jsme se u obchodu s Merchandise, kam nás přišel pozdravit basák tohoto turné Rob DeLuca. Po jeho “Nice to meet you” jsem si říkal, že je čas, abych se pustil do většího proslovu v angličtině, řekl jsem: “Mee too” :). No a pak už jsme konečně vešli do haly. Předkapelu jsme neviděli, neboť jsme si v té době užívali Vinnieho přítomnosti, proto o předkapele nemohu napsat vůbec nic. První věc, která mě po příchodu do haly zarazila, bylo proklatě malé množství lidí, kteří na koncert přišli. Neměli jsme tedy nejmenší problém dostat se přímo před nevysoké pódium, které navíc neobklopovala žádná zábrana. Všechno tohle na mě působilo dojmem české vesnické zábavy (v dobrém slova smyslu). UFO měli na pódium přijít cca v 21:45, nakonec přišli chvilku po 22:00. Koncert začal tím, že Vinnie vtiskl naší skupině drobné občerstvení, Lea dostala čokoládku, my ostatní pivo, o které jsme se v průběhu koncertu podělili. A pak už přišla první pecka Mother Mary z desky Edge of the World, která vyšla pod hlavičkou Mogg/Way. Další dvě písničky obstaral materiál z nové desky, konkrétně šlo o: Fight Night a Wonderland. Následovalo střídání starého a nového materiálu, Let it Roll a opět novinka Burn Your House Down, kterou vystřídala další stará pecka Only You Can Rock Me a poslední novinka, která zazněla, byla povedená Mojo Town. Kapela podávala výborný výkon a zejména Vinnie a Rob rozdávali úsměvy na všechny strany a bylo evidentní, že oba si koncert užívají. Phill Mogg výborně komunikoval s publikem a odpovídal na výkřiky, které z hlediště přicházely. Jedný, kdo působil dost odměřeně a v dané chvíli nesympaticky, byl klávesák a kytarista Paul Raymod, nicméně nechci tvrdit že Paul je nesympatický, své jistě udělala i únava z dlouhého turné nebo prostě jen nešlo o Paulův nejlepší den. Bubeník Andy Parker pak poctivě odváděl svou práci, ale vzhledem k tomu, že byl ukryt za svou velkou bicí soupravou, nedokážu o jeho rozpoložení nic napsat. Koncert pokračoval skladbami Love To Love, Hell Driver a pomalou Venus. Lidsky sympatickým gestem od Philla a Vinnieho bylo, že když si v publiku všimli asi desetiletého kluka, slezli z pódia a šli ho pozdravit. Závěr koncertu to už byly sázky na jistotu: Too Hot Too Handle, Rock Bottom, Doctor Doctor po níž se kapela odporoučela. Následovala krátká pauza a po ní jediný přídavek Shoot Shoot. A to už byl defintivní konec vydařeného, téměř dvouhodinového koncetu. Ještě připíšu kratičkou poznámku ke zvuku. Zvuk samotný byl docela hezký, vše čitelné, jen zpěv jsem slyšel poněkud zahuhlaně. Protože jsme však stáli mírně za reprobednama, je logické, že zvku šel směrem od nás. Tohle je ale daň za to, že jsme byli s kapelou “face to face”.

Backstage
Po koncertě jsme se asi 20 minut potloukali po hale až vyšel Vinnie a zval nás dál. Jelikož mi podával ruku, vyložil jsem si jeho gesto jako rozloučení a zablektotal jsem “Bye”. Chyba lávky, Vinnie nás jen zval k dalšímu přátelskému rozhovoru. Po chvilce přinesl Vinnie nějaké Redbully, které dostala Lea a Jirka, Vinnie opět zmizel a jeho dalším dárkem bylo pivo, to podal mě. Vinnie by se byl býval rozdal a tak dál nabízel večeři, pití, ovoce, prostě vše. Když jsem dopil své pivo, Vinnie potěšeně prohlásil: “You are good drinker” a odběhl hledat další pivo. V družném rozhovoru, (tedy já v družném mlčení) jsme setrvali další hodinu, pak už volali Vinnieho do tourbusu, halu jsme s ním opustili zadním vchodem, ještě pohled na klimbajícího Philla na sedačce tourbusu, definitvní rozloučení a jede se domů.

Další plánovaný koncert: Michael Schenker – 21. 5. 2012, Praha