The Who: Who

The Who: Who

The Who: Who

Text: Roman „News“ Zahrádka
Foto: Obal CD
Publikováno: 21. 7. 2020

Jsou to ještě ikoničtí THE WHO, nebo nejsou? Neměli vydat zbývající dva členové kapely novou desku raději pod hlavičkou Daltrey/Townshend? Těžko říct. Každopádně se teď nacházejí v podobné situaci jako Paul McCartney a Ringo Starr z Beatles, kterým v šedesátých letech The Who svou popularitou zdatně konkurovali.

Baskytarista John Entwistle a bubeník Keith Moon jsou už dávno na onom světě a kůži na trh tak nesou jen kytarista Pete Townshend a zpěvák Roger Daltrey. Jsou ještě vůbec schopni vytvořit takové skvosty, jakými byl4 legendární alba Tommy (1969), Who’s Next (1971) nebo Quadrophenia (1973)?

Třináct let od vydání předchozí desky Endless Wire (2006) se o to prvotním dojmem pokouší už samotný přebal nového alba, který nemá na svědomí nikdo menší, než autor obálky beatlesáckého majstrštyku Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, pop artový umělec Peter Blake. Vytvořil mozaiku 25 čtverců, z nichž dvaadvacet zobrazuje některé vlivy a symboly, jež formovaly kariéru skupiny, zbývající tři čtverce tvoří slovo „WHO“.

Pojďme však k nahrávce obsahující kolekci jedenácti, v deluxe edici pak čtrnácti nových písní s výjimkou demo snímku z roku 1966 Got Nothing to Prove. Hned úvodní All This Music Must Fade je přesně tím, co posluchač očekává – nervní Townshendovy odsekávané riffy doprovázené slušným pěveckým výkonem Daltreye.

Stačí jen přivřít oči a představovat si, jak by k ní pasovala chaotická, avšak geniální Moonova hra na bicí. Natolik dokonalá je to iluze, která se však záhy rozplývá v bezbřehém experimentování s nejrůznějšími popovými náladami, zejména ve vcelku nudných baladách, i když tu a tam některá z písní vystrčí růžky nosným motivem jako třeba Ball and Chain, Beads on One String nebo Hero Ground Zero.

Pro pamětníky je to možná zklamání, pro jiné zase příležitost seznámit se s aktuální kondicí žijící dvojice, jež pomáhala v šedesátých letech stavět základy britského rocku a která v tomto případě nahrávala svoje party odděleně. Možná že právě to ovlivnilo celkový výsledek nahrávky, kterou nelze považovat za nic jiného, než za promarněnou příležitost, která není hodna této ostrovní legendy.