Michal Prokop: Mohlo by to bejt nebe

Michal Prokop: Mohlo by to bejt nebe

Michal Prokop: Mohlo by to bejt nebe

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal desky
Video: Yotube
Publikováno: 9. 7. 2021

MICHAL PROKOP je jednou z nejrespektovanějších osobností naší rockové scény. Není tedy divu, že jeho nová deska s názvem Mohlo by to bejt nebe vzbuzovala u fanoušků velké očekávaní. Ještě než 28. května oficiálně vyšla, objevil se na webu videoklip ke skvělé písni Má vlast.

Album, na kterém najdete celkem třináct skladeb v délce téměř padesáti pěti minut, nahrál zpěvák se svou skupinou Framus Five, v níž bohužel ze zdravotních důvodů chyběl kytarista Luboš Andršt. Nahradil ho o generaci mladší muzikant Pavel Marcel, který byl stejně jako na všech Prokopových nahrávkách od roku 2005 také zodpovědný za zvuk desky.

V sleevenotu sám Prokop píše, že se na albu vědomě vrací ke svým hudebním kořenům. To potvrzuje hned úvodní Nebe anebo cesta do pekel, skvělá bluesovka jako vystřižená z mississippské delty třicátých let. Následující Andrštova So Long je, jak ostatně uvádí booklet, variací na Leonarda Cohena, takže příznivci kanadského písničkáře si přijdou na své. Jde o jednu ze dvou písní, kam Luboš Andršt ještě stihl nahrát akustické kytary.

V několika skladbách na albu si nelze nevšimnout tématu střídání léta s podzimem. Jako třeba v písni Prstoklad kde se zpívá: Říjen, když dohání září / a léto nechce se vzdát. V následující Pomoz mi, v níž je patrná inspirace Gary Moorem, zase slyšíme: Říjen zlomí se v pase, je tu listopad. Hádám, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jde o reflexi stárnutí. Obě písničky otextoval Michal Bulíř.

Možná nejen já jsem byl překvapen, když jsem na albu objevil Hoří Notre Dame, kterou napsal Martin Němec. Znám tuhle písničku z koncertu Lili Marlene, kde ji jedinečným způsobem zpívá Dáša Součková. Při vší úctě k Prokopovu mistrovství, podání Němcovy party je mi bližší: zvyk je holt železná košile.

Opravdový poklad je ukryt v písničce Last Minute Man, kde opět narážíme na téma stárnutí a umírání: Léto je na mašli / všichni už odešli / zůstal tu jen Last Minute Man. Anebo: V poslední minutě / poslední den / pozve tě do knajpy / kam smí jen V.I.P. / poslední den / jen Last Minute Man // Poslední minuty / poslední den / tak nečum do piva / moc času nezbývá / spasí tě jen / jen Last Minute Man. Mimochodem jde o zapomenutou skladbu dnes již bohužel nežijících autorů Petra Skoumala a Pavla Šruta.

Další perlu přináší zhudebněná báseň Jiřího Žáčka Má vlast. První tóny vybrnkávané na akustickou kytaru hraje Luboš Andršt, na elektrickou slyšíme už Pavla Marcela, žádný rozdíl však není znát. I v tom se pozná opravdové mistrovství. Písnička má podmanivou atmosféru v závěru umocněnou nástupem foukací harmoniky.

Svým kytarovým uměním na album přispěl také Michal Pavlíček, obdivovat ho můžeme v Andrštově Neříkej. Svou hrou Pavlíček složil poctu autoru skladby.

Svět naruby je jakýmsi bonusem, který výjimečnou desku uzavírá. Mimochodem tenhle evergreen, který napsali Jaroslav Ježek, Jiří Voskovec a Jan Werich, byl první písní, kterou Michal Prokop v roce 1969 nazpíval česky. Původní kopie se však nedochovala, proto byla nahrána znovu. Pod její aranží je podepsán Luboš Andršt.

P. S.: Vydání nového alba na září ohlásil také Vladimír Mišík. Bude zajímavé sledovat, jak dopadne pomyslný souboj těchto dvou hudebních velikánů.