Led Sezelim: Nemusí, kdo nemá rád

Led Sezelim: Nemusí, kdo nemá rád

Led Sezelim: Nemusí, kdo nemá rád

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno 23. 4. 2019

Děčínská formace LED SEZELIM existuje již více než čtvrtstoletí, za tu dobu vydala tři řadová alba. Poslední z nich nazvané Nemusí, kdo nemá rád vyšlo zkraje letošního roku. Na internetu se o skupině lze dočíst, že hrají experimentální hard rock: to samo o sobě je dost zajímavá informace, která podněcuje mou zvědavost. Vkládám tedy CD do přehrávače a čekám, jakou muziku uslyším.

Když si odmyslím úvodní mluvený dialog Pane řidiči!, který slouží coby intro k písni Doklady, je na novince děčínských rockerů jedenáct autorských skladeb. ;V šesti případech jde o zhudebněné básně takových velikánů jako Jiří Dědeček, Jiří Žáček, Václav Hrabě či Josef Kainar. Jejich texty jsou největší devízou této nahrávky.

Žánrově je album velice rozmanité. Posluchač zde může zaslechnout náznaky latinskoamerických rytmů, to je případ písničky Hej, pojď, následující Kavárenský povaleč lehce koketuje s reggae a poslední Konec cesty je dokonce načichlá elektronikou. Jen ten hard rock mi na aktuálním počinu Ledu Sezelim poněkud schází. Kvůli stylové neukotvenosti se vkrádá otázka, komu je vlastně album určeno – abych se přiznal, neumím na ni odpovědět. Ani o jedné ze skladeb se bohužel nedá říct, že by mě něčím zaujala nebo že by dokonce měla nějaké hitové ambice.

Na desce zpívají všichni členové kapely, ovšem výkon ani jednoho z nich není moc přesvědčivý. Hlasově jsi jsou všichni dost podobní. Posluchač má problém rozlišit kdo kterou píseň zpívá a nedočte se to ani na obalu. Muzikantské výkony členů Ledu Sezelim se po poslechu studiové nahrávky hodnotit neodvažuji.

Výtvarně zaměřené rockery nenadchne ani grafické zpracování desky, které je stejně neuspořádané jako její obsah. Na obalu navíc citelně chybí taková základní informace o skupině jako nástrojové obsazení. Uveřejnit pouhý seznam jmen členů a spoléhat se, že vše ostatní si posluchači dohledají na internetu, je poněkud krátkozraké.

Suma sumárum: Možná jsem jen záměr kapely nepochopil, ale album Nemusí, kdo nemá rád se mi vůbec nelíbí. Nepochybuji však, že si své příznivce najde, já jsem na něj až příliš konzervativní.