Babskej Rockfest

Foto: Archiv kapel, reprofoto: plakát

Plakát: Babskej Rockfest

Plakát: Babskej Rockfest

Festivalová sezóna je už nějaký ten pátek za námi, přesto se v koncertním kalendáři ještě jeden zajímavý festival objevil. Letos se uskuteční nultý ročník akce s názvem BABSKEJ ROCKFEST, na němž se představí naše nejlepší ženské rockové kapely- THE AGONY, LORETTA, KAPRIOLA a KISS MORAVIAN GIRLS. V následujícím rozhovoru jsem položil několik otázek členkám účinkujících kapel a také promotérovi akce JIRKOVI REGENTOVI.

Kdy tě napadla myšlenka uspořádat Babskej Rockfest (BRF)?
Jirka: S Lorettou jsem se docela dobře znal už před léty, točily pro mě Rudé komando a vesele jsme spolu pařili. Když jsem od Darii dostal nabídku dělat jim managera, s radostí jsem na to staré kamarádství navázal. A když jsem navíc viděl a hlavně slyšel, jak jim to pořádně šlape, ještě lépe než za mlada, tak jsem ihned začal přemýšlet, jak to ještě posunout o level výš. Takže dát se dohromady s dalšíma špičkovejma babskejma kapelama byl logický krok. A vymyslet Babskej Rockfest bylo dílem okamžiku.

Letos se jedná o nultý ročník BRF, nedá mi to, abych se nezeptal, jaké máš s festivalem plány?
Jirka: Zase listopad v roce 2017, víc koncertů, bohaté sponzory a zahraniční babské kapely jako hosty. A já osobně se těším, že se přípravou budu bavit celou zimu a jaro. Navíc jsem přibral do stáje Kissačky (Kiss Moravian Girls), výbornej revival, aby té zábavy nebylo málo.

BRF má zajímavý koncept ‚putovního‘ festivalu, jak tě tento koncept napadl a podle čeho jsi vybíral zastávky pro BRF?
Jirka: Uděláš v létě fesťák a je to za den pryč, ale jet šňůru s krásnejma babama, který navíc hrajou jako o život, je lepší. A podle čeho jsem vybíral zastávky? Podle šaten, kde se dá rozbít nejmíň věcí. Holky sice spolu naprosto bezvadně vycházejí, půjčují si navzájem aparáty a jsou kamarádky, ale aby bylo také v bulváru nějaké promo, musím něco vymyslet, aby se pořádně popraly, divoké jsou na to dost. Už jsem to předejmul, když jsem dal na logo čarodějnici na kytaře.

Loretta byla jednou z našich prvních ženských rockových kapel, po slibném začátku jste ale zmizely ze scény, proč?
Daria: Po tom, co jsme v roce 1991 vydaly naše LP, se nás ujala agentura Karla Vágnera Multisonic a my pod ní objely republiku křížem krážem. Jenomže abychom mohly pokračovat dál, musely jsme napsat nové písničky a na to během té doby prostě nebyl čas. Pak si nás vybrala německá kapela Number Nine, se kterou jsme objížděly Německo. Byla to krásná práce – hrály jsme naše věci, jen s anglickými texty. Do toho ještě kluby ve Švýcarsku a opět nedostatek času na psaní a pravidelné zkoušení nových věcí. A když už jsme se ve zkušebně konečně sešly, většinu času jsme prokecaly… Zní to jako vtip, ale je to pravda. Nakonec jsme se dohodly, že než hrát pořád to samé, raději to zabalíme.

A co bylo motivací pro váš comeback?
Pellča: Nuda v Brně! Ne, tak vážně. V osobním životě jsem se dostala do standardní situace v poněkud nestandardní rychlosti, což mne poněkud nadstandardně zaskočilo. No a Daria s Múzou se pozdě večer, jako nefalšovaný kámošky, přiřítily 50 kilometrů ke mně domů, kde se mne jaly utěšovat. A jelikož se plíživým, leč rychlým tempem blížily moje kulatiny, po pár lahvích vína jsme se rozhodly pro psychoterapii Lorettou. V kombinaci s vínoterapií. Tedy v tomto případě víc než kdy jindy platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jen doufám, že teď už nás s děvčaty čekají jen světlé zítřky.

Překvapilo tě, jak dobře na váš comeback fanoušci reagovali?
Jana: Reakce se různí, někdo pochválí, jak skvěle jsme zahrály, někdo při koncertě za zády kamaráda, který mi o tom řekne, sní o striptýzu zpěvačky tak nahlas, že o tom ví další půlka sálu i přes ten randál, co naděláme. Já jsem mezi holkama vlastně taková Alenka v říši divů, vidím, že z dob dávných jim spousta fanoušků zůstala věrná, nosí stará elpíčka a nechají si je podepisovat, kupují nová cédéčka, schraňují dvacet let staré amulety v podobě třeba růžového trsátka, co kdysi od některé z nich dostali, chtějí se fotografovat a já bytostně nesnáším focení, obzvlášť s upoceným čelem po koncertě. (smích)

Múza: Když jsme začaly znovu hrát, nejčastější otázka byla: „A bude mít Múza na sobě ty síťovaný punčochy?“ (smích) Trochu jsem se bála, že když nebudeme mít svoje devadesátkový oblečky, nikdo na nás nepřijde. Naštěstí se to nepotvrdilo a mám hroznou radost nejen z těch „starých“ fanoušků, elpíček a amuletů, ale i z toho, že chodí i mladí lidi a skvěle reagují na nový písničky!

Je pro tebe BRF vyvrcholení koncertní sezóny?
Jana: Co je to vyvrcholení? A kdy začíná a končí koncertní sezóna? (smích)

Jirka: Otázky o vyvrcholení zakazuji mým dámám dávat! Všechny jsou to takové nevinné a jemné duše.

Jak by zněla vaše osobní pozvánka na BFR?
Daria: Kde jinde můžete vidět tolik ženských na pódiu pohromadě? Navíc všech typů a věkových kategorií (úsměv), takže si vybere opravdu každej!!!!!

Pellča: Jak by řekl jeden náš brněnský „kolega“: „Přijďte se podívat, jak to pěkně rozmrdáme!“

Jana: Na spoustu bab na pódiu nalákáme doufám i spoustu chlapů! A pak bude konečně třeba z čeho vybírat!!!! Myslím, že se vyplatí úplně každému dorazit a zjistit, jak moje teorie funguje v praxi! (smích)

Múza: Holky už všechno napsaly, takže mě, jakožto správnému náčelníkovi souboru, nezbývá než to shrnout a potvrdit: Přijďte, nebudete litovat, protože tolik bab na jednom pódiu hned tak neuvidíte!
P.S. A Janička potřebuje zjistit, co je to vyvrcholení! (smích)

Dona Michelle – Kapriola: Spolu s babama z The Agony, Loretty a Kiss Moravian Girls paktujeme takové menší (čarodějnické) muzikantské slety po Moravě! Pokud se chcete zúčastnit našich rituálů, doražte v daný čas na dané místo. (úsměv) Létání na nástrojích zaručeno, na všech místech k dostání CD, trička a jiné amulety! Neseďte doma, vyražte na kulturu!!! Těšíme se na vás!!!

Kapriola má letos hodně nabitý program, bylo náročné sladit váš program s termíny BRF?
Dona Michelle – Kapriola: Na začátku to vypadalo náročněji, dvě akce jsme kvůli BRF odmítly, nakonec má ale všechno úplně jinou podobu, takže sladit akce BRF v listopadu zase takový problém nebyl.

Niky, jak bereš účast The Agony na BRF, jde o přátelské setkání spřátelených kapel, nebo to vnímáš jako určité porovnání s konkurencí?
Nikola Kandoussi – The Agony: To první. Jsme sice kapely tvořený ženskýma, ale každá hrajeme něco trochu jinýho, takže se to ani moc porovnávat nedá. Radši se budu těšit, až půjdeme po koncertě s holkama na panáka, než abych při jejich setech stála a dělala si poznámky, kde která udělala chybu a kde jsme horší nebo lepší… to už dávno nemáme zapotřebí. (smích)

Galerie vystupujících kapel: