Vzpomínka na 21. srpen 1968

21. 8. 2018 – Hospoda „U Vystřelenýho oka“, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid

Energit

Energit

Jedna ze vzpomínkových akcí, na srpnové události roku 1968, které se v Praze konaly, byla ve vyhlášené hospodě „U Vystřelenýho oka“ na Žižkově. Vystoupily zde kapely ENERGIT s nestárnoucím LUBOŠEM ANDRŠTEM, trio MERTA–HRUBÝ–FENCL a GEORGE AND BEATOVENS v čele s KARLEM KAHOVCEM. A byla to nejen připomínka oněch chmurných srpnových dní, ale také ojedinělý exkurz do historie české rockové muziky.

Celý večer zahájila krátce po 18. hodině kapela Energit. Často se říká, že dva kohouti (rozuměj osobnosti) se na jednom smetišti nesnesou. Tady se takoví kohouti sešli hned čtyři a všichni dokazují, že ono přísloví nemusí platit vždy. Skupina v současné podobě totiž hraje v životní formě a každý její koncert je mimořádným zážitkem. Tak jako většinou začal Energit svůj koncert bluesovým standardem I Don’t Need No Doctor. Protože vystoupení všech účinkujících byla striktně časově omezena, muselo dojít k úpravě standardního setlistu a některé písně z něj nutně vypadly. Nevypadla ovšem skvostná balada Loneliness, která byla věnována nedávno zesnulé fotografce Áje Dvořáčkové. Nelze se divit, že zpěvák Honza Holeček pro tohle věnování dlouho hledal slova…

Energit

Energit

Celý večer charakterizoval výtečný zvuk, kterému někdo mohl vytknout, že byl příliš potichu, a kapela Energit proto zněla jakoby „na půl plynu“. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že venkovní prostor „U Vystřelenýho oka“ je umístěn přímo v městské zástavbě, kde je nutné dodržovat přísné hlukové limity. Navíc nižší hladina zvuku pranic neubrala na muzikantských výkonech. Výročí 21. srpna si přímo říká o nějakou tematickou písničku. Energit jednu takovou ve svém repertoáru má: jde o slavnou skladbu Freedom z prvního období kapely. Skvělé vystoupení se chýlilo k závěru a zbývalo zahrát poslední písničku: stala se jí nádherná Noc je můj den, kterou Luboš Andršt složil téměř před padesáti lety pro album Michala Prokopa Město ER.

Trio Merta-Hrubý-Fencl

Trio Merta-Hrubý-Fencl

Po nezbytné pódiové přestavbě se na scéně objevilo akustické trio Merta–Hrubý–Fencl, které navazuje na kdysi slavné muzikantské sdružení Čundrground – dle slov Honzy Hrubého jde vlastně o totéž, jen s jiným názvem. Osu repertoáru tvoří písničky Vladimíra Merty, jejichž poznávacím znamením jsou brilantní texty. I tohle uskupení má ve svém repertoáru písničky, které se tematicky vztahují k srpnovému výročí. Jsou jimi Vzdálené výstřely a Černá známka. Obě pocházejí z Mertova alba Ponorná řeka (2011), které písničkář natočil s kapelou Etc…

Vladimír Merta

Vladimír Merta

Není pochyb o tom, že všichni tři jsou skvělými muzikanty, přesto musím vyzdvihnout hru Honzy Hrubého, jehož housle celému triu jednoznačně dominovaly a tóny, které se z nich linuly, doslova lahodily uchu. Prostředí „U Vystřelenýho oka“ je uspořádáno do podoby jakéhosi malého amfiteátru, což je pro akustická vystoupení, při nichž jde většinou spíše o poslech než o nějaké divoké křepčení pod pódiem, velmi vhodné. Muzikanti nesázeli pouze na Mertovy písničky, ale do jejich repertoáru se dostalo například i Divoký ticho Žižkova ze stejnojmenné desky kapely Hromosvod Ondřeje Fencla. Hodina vyhrazená báječné akustické muzice utekla jako voda. Zbývalo zahrát poslední písničku, kterou se dle očekávání většiny přítomných stal zřejmě největší Mertův hit Astrolog.

Karel Kahovec a George and Beatovens

Karel Kahovec a George and Beatovens

Kdo by neznal slavné hity ze šedesátých let jako Poprava blond holky, Já budu chodit po špičkách, Hvězdičko blýskavá a mnohé další. Právě s tímto repertoárem vystoupil Karel Kahovec s George and Beatovens a u publika okamžitě vyvolal vlnu nadšení. Zatímco doposud „U Vystřelenýho oka“ všichni seděli, nyní se prostor před pódiem rychle zaplnil: začalo se vzpomínat, skákat a tančit. A ten malý prostor uprostřed Žižkova se rázem přenesl do šedesátých let. Velký podíl na tom samozřejmě měla samotná kapela, ale své udělala i přátelská atmosféra, která v hospodě od odpoledních hodin panovala. Kromě českých písniček mají George and Beatovens v zásobě i několik světových pecek: tu první, Honky Tonk Woman, si zazpíval baskytarista Karel Novák. A nutno podotknout, že jeho podání slavné písně publikum přijalo s ohromným nadšením. George and Beatovens byla původně kapela Petra Nováka, a tak by bylo divné, kdyby kapela nehrála jeho písně.

Karel Kahovec a George and Beatovens

Karel Kahovec a George and Beatovens

Kromě těch zmíněných to byly ještě například Povídej a samozřejmě i Náhrobní kámen. Koncert se chýlil ke svému konci, a tak se kapela vytasila s pořádným trumfem: zahrála nadšeným fanouškům Kahovcovu Paní v černém. Kdyby po tak bouřlivém ohlasu publika nepřišel přídavek, nebylo by něco v pořádku. To věděl i  Karel Kahovec, a tak spolu s kapelou sáhli do bezedné studnice světových rokenrolů a vylovili z ní dva skvělé kousky: Rock And Roll Music, kterou hrávali slavní Beatles a Tutti Frutti tu zase proslavil Elvis Presley.

Po ukončení hudební produkce mohli zájemci ještě zhlédnout emotivní dokument z prvních dní okupace v srpnu roku 1968, který nejednomu divákovi vehnal slzy do očí.

Celá fotogalerie: