Energit

14. 12. 2018 – Písecká brána, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid

Energit - Luboš Andršt

Energit – Luboš Andršt

Do pražské kavárny Písecká brána se po několika měsících vrátila skupina ENERGIT, aby v adventním čase potěšila své fanoušky pořádnou dávkou skvělé muziky a notnou porcí neuvěřitelné energie, jak to umí jen ona.

Již tradičním otvírákem všech koncertů kapely je letitý bluesový standard I Don’t Need No Doctor, který míval ve svém repertoáru například Ray Charles. Na tuhle pecku publikum ještě reagovalo trošku chladněji, ale protože koncert teprve začínal, dalo se to pochopit. Následovaly vlastní skladby, nejprve to byla pomalá Loneliness, kterou v prvním období Energitu zpíval Ivan Khunt. Ze stejné doby pochází instrumentálka Blue Dance. Jestliže předchozími dvěma písněmi kapela vzdala hold svému prvnímu zpěvákovi, tak tou následující Moth si vzpomněla na svého prvního baskytaristu Vláďu Padrůňka. V téhle skladbě bylo obrovským zážitkem sledovat hru Luboše Andšta (kytara) a Vladimíra „Gumy“ Kulhánka (baskytara). Jak oba tvoří tón, jak ho ohýbají, nechávají doznít a jaké finesy k tomu používají, je zkrátka fascinující.

Energit - Vladimír „Guma“ Kulhánek

Energit – Vladimír „Guma“ Kulhánek

Písnička Moth má velmi zajímavou historii. Její první verze vznikla v roce 1974 a Vláďa Padrůněk se na ní autorsky podílel. Skladba vyšla na eponymním albu Energit (1975), tehdy se ovšem jmenovala Noční motýl. V roce 1991 nahrál Luboš Andršt jejíi akustickou verzi, kterou na dlouho uložil do archivu. Kapela se k písni po letech vrátila a kompletní ji v nové podobě zařadila na zatím poslední CD Time’s Arrow (2017). Zajímavostí asi největšího hitu Energitu Freedom je zase to, že původně neměl žádný smysluplný text. Ten současný napsal až v roce 2016 Jindřich Musil a pojednává o studentských demonstracích v Mexiku v roce 1968.

Energit - Jiří „Zelí“ Zelenka

Energit – Jiří „Zelí“ Zelenka

Druhou polovinu skupina zahájila mimořádně procítěnou verzí skladby Soulshine od Warrena Heyense. Někdo by řekl, že kapela v tu chvíli hrála jako o život. Já tvrdím, a mám pro to dobrý důvod, že Energit hrál ten večer pro život. Když skupina vystupovala v Písecké bráně naposledy, potýkala se s neuvěřitelně špatným zvukem. To tentokrát neplatilo a zvukař Luděk „Kečup“ Dubec, který seděl za mixážním pultem, vykouzlil pro legendu českého bigbítu víc než důstojnou zvukovou kulisu. Závěr mimořádného večera obstarala skvělá Noc je můj den, po které se kapela s Píseckou bránou pro letošek chtěla rozloučit.

Energit - Jan Holeček

Energit – Jan Holeček

Přídavek tradičně obstaraly dvě předělávky. Nejprve to byla Jumpin’ Jack Flash od nesmrtelných Rolling Stones a po ní následovala skladba z roku 1936 Crossroads od bluesového čaroděje Roberta Johnsona.

Celá fotogalerie: