Krausberry

3. 2. 2017 – Malostranská Beseda, Praha
Foto: Kačka Smidová

Krausberry

Krausberry

Je možné, že při čtení tohoto reportu někoho napadne otázka, proč tak často chodím na koncerty bluesrockové kapely KRAUSBERRY a zda mě to už nenudí. Na následujících řádcích se na tuhle otázku pokusím odpovědět.

Ano, je pravda, že Krausberry v Praze hrají každý měsíc a se železnou pravidelností střídají koncerty v Malostranské besedě a v Music Clubu Vagon a v obou sálech jsem je viděl nesčetněkrát. Ano, je pravda, že jejich koncertní setlist se mění málokdy a člověka na něm povětšinou nic nepřekvapí. Je však také pravda, že atmosféra je na každém koncertě téhle party jiná. Je také pravda, že zatímco na jiných koncertech účinkující do kola opakují stále stejné vtípky, Martin Kraus se na pódiu chová jako ‚neřízená střela‘, která srší neuvěřitelnou energií. Nikdo pod pódiem si nemůže být jistý, kdy se Martin zaměří přímo na něj a tuto svou ‚oběť‘ vtáhne pomocí svérázné komunikace do pódiové show. Ale právě tohle dodává každému koncertu Krausberry pořádné grády.

Krausberry

Krausberry

Ono vtažení diváků do koncertu je někdy pouze verbální a zpěvák si se svým momentálním oblíbencem ‚pouze‘ povídá z pódia, jindy je oblíbenec vytažen přímo na scénu, a někdy je také proti své vůli přesvědčen, aby se coby doprovodný vokalista připojil ke kapele. Pověstné jsou také Martinovy vtípky směrem k muzikantům. Z celého zpěvákova projevu je cítit velká pohoda, radost z bavícího se obecenstva, které často propuká v hlasitý smích. Ačkoliv je Malostranská beseda mírně akademičtější a sofistikovanější než Vagon, který je zase drsnější a rockovějši, baví se publikum v obou sálech vskutku královsky. Zapomínat se však nesmí ani na samotnou muziku. Když znějí notoricky známé pecky jako „Na větvi“, „Horoskop“, „Nálada“, či „Za starých časů“, zpívá si je s kapelou vždycky celý sál. Občas, když se na setlistu objeví nějaká novější píseň, u které není text tak známý, publikum sice ztichne, zato však bedlivě poslouchá. Momentálně mají Krausberry ve svém repertoáru takové písně tři, a to „Struny“, „Fenka (Psí život)“ a pomalou „Poslední nádražák“, v níž Martin Kraus ukazuje coby textař také svou vážnější tvář. Tentokrát si vážnost ponechal také při kultovní písni „Slunečný hrob“, ve které si každý z přítomných musel vzpomenout na Radima Hladíka. Ale při vtipné „Na hrad“ už se zase všichni znamenitě bavili. A musel jsem souhlasit i s dalším Martinovým vtípkem: ‚Já jsem tu písničku napsal ze srandy a ono je to vážný‘.

Krausberry

Krausberry

Na jejich koncertech mi nevadí ani přestávka, která občas trvá trochu déle, než jsem u jiných kapel ochotný tolerovat, ale tady mám alespoň trochu času zklidnit své tělo a nabrat dostatek nových sil, které by jinak ve druhé polovině koncertu citelně chyběly. Navíc při družném rozhovoru s kamarády, kterých se na Krausberry vždy sejde dost, člověk ani ten čas tolik nevnímá. I v téhle polovině znějí osvědčené hity, při kterých publikum s kapelou neúnavně zpívá jejich hity jako například „Kořenová zelenina“, „Do nebe“ nebo „Ptáci“. Podobných skladeb mají Krausberry ve svém repertoáru víc, a kdyby je měli zahrát všechny, museli by svůj koncert pořádně natáhnout. Ale protože koncert trvá přibližně dvě hodiny, je třeba některé písně oželet. To se ale netýká vtipné písně „Emil“, která celou bluesrockovou párty uzavírá. Ještě nikdy se nestalo, aby se publikum s odchodem kapely z pódia jen tak smířilo. Vždyť ještě nezazněl třeba „Můstek“ a „Vlakem na Kolín“. A ještě nikdy se nestalo, aby kapela svému publiku ochotně nevyhověla. Tentokrát navíc přidala skvělou píseň „Šiksa a Gadžo“.

Tak nevím, jestli se mi podařilo odpovědět na úvodní otázku. Pokud ano, je to jen dobře, pokud ne, bude lepší, když si na koncert Krausberry zajdete a přesvědčíte se sami.

Krausberry

Krausberry

Celá fotogalerie: