Doggybag

8. 2. 2017 – Blues Sklep, Praha
Foto: Kateřina Berková

Doggbag

Doggybag

Bluesrock vždy patřil k hudebním stylům, které mám hodně v oblibě. Takže když jsem ve své mailové schránce našel pozvánku na křest videoklipu „Kdyby ďábel sako nosil“ pražské bluesrockové kapely DOGGYBAG, řekl jsem si, že zajít si uprostřed pracovního týdne na zajímavou muziku do příjemného prostředí Blues Sklepa by mohlo být docela fajn.

Kapelu Doggybag jsem viděl naposledy před pěti lety v klubu Vagon a tehdy mě jejich vystoupení nijak neohromilo. Měl jsem tedy dobrý důvod se na tuhle partu zajít podívat znovu, abych si svůj tehdejší dojem mohl buď potvrdit nebo, což by byla ta lepší varianta, vyvrátit.  Lákadlem večera byla také skutečnost, že jedním z kmotrů křtěného klipu byl známý muzikant a novinář Ondřej Konrád. Když jsem kapelu před lety viděl poprvé, vyčítal jsem jí zejména špatný zvuk, díky kterému jsem nebyl schopný identifikovat jednotlivé písničky. To naštěstí v Blues Sklepě neplatilo. Zvukově byl koncert pěkný, vyvážený, rozumět bylo nejen všem nástrojům, ale i textům. V tomto směru dávám tedy palec nahoru. V písničce „Úspornej typ“ jsem se soustředil zejména na zpěvačku Martinu Hořejšovou, která dokázala kapelu ‚přeřvat‘ i ve chvílích, kdy zpívala mimo mikrofon. Co mi na jejím zpěvu trochu nesedělo, byla barva jejího hlasu, která mi nepřipadala příliš zajímavá. Při mém předchozím koncertu Doggybag hrál s kapelou bubenický matador Karel Jenčík. Ačkoliv jsem se dočetl, že Karel v roce 2014 z kapely odešel, v Blues Sklepě Jenčík hrál a spolu s baskytaristou Jiřím Vlasákem tvořili spolehlivou rytmickou dvojici. Kromě vlastních písniček mají Doggybag ve svém repertoáru také několik předělávek z dílny samotného Joe Bonamassy, tou první byl „Most“. V písni jsem zaslechl výrazný vliv Deep Purple, ale říkal jsem si, že každý je něčím ovlivněný, takže jsem to nepovažoval za žádný problém a píseň si celkem užil. S následující skladbou „Linka důvěry“ jsem ale už zpozorněl, neboť úvodní kytarové vybrnkávání bylo až příliš inspirované Hladíkovým resp. Mišíkovým hitem „Slunečný hrob“, a to už jsem považoval za velký problém. Kladl jsem si otázku, proč si tak dobří muzikanti zcela bezostyšně vypůjčují notoricky známou melodii, kterou vydávají za vlastní. V dalších skladbách jsem pak rozpoznával citace všech možných kapel, jednou šlo o Rolling Stones, jindy člověk zase nemohl přeslechnout Led Zeppelin nebo Jimi Hendrixe. Proboha proč? V mých očích to celou kapelu srazilo o několik úrovní níže. V písni „Čivava blues“ jsem nemohl přeslechnout, že jde o remake klasického punkového hitu „Should I Stay or Should I Go“ od The Clash. Tohle už na mě byla celkem silná káva. Znovu jsem se sám sebe ptal, proč se parta solidních muzikantů se solidním potenciálem vydává cestou bezduchého kopírování cizích nápadů místo toho, aby si zvolila cestu vlastní originální tvorby. S tímhle dojmem jsem se rozhodl Blues Sklep předčasně opustit. Ještě než jsem definitivně odešel, došlo k samotné premiéře videoklipu „Kdyby ďábel sako nosil“. Rozhodl jsem se tedy ještě počkat a na klip se podívat. Když jsem však v této písni po několika vteřinách odhalil pro změnu vliv Janis Joplin, pochopil jsem, že nemá cenu v klubu déle zůstávat.

Je mi naprosto jasné, že tímto reportem kapelu nijak nepotěším a je mi také jasné, že se nejspíš dočkám nějakých negativních reakcí. Nemohu však nadšeně jásat nad pouhým přebíráním cizích nápadů. Pokud však do budoucna vloží kapela Doggybag do své tvorby více vlastní invence, rád se o tom přijdu někdy přesvědčit, hůl nad ní rozhodně nelámu.