Blues Session

6. 6. 2016 – Malostranská Beseda, Praha
Foto: Kačka Smidová

Blues Session - Olin Nejezchleba

Je tomu zhruba rok, co jsem poprvé viděl kapelu BLUES SESSION. Od té doby je vídám poměrně často a nevynechal jsem ani  na jejich červnový koncert do Malostranské Besedy, která se mi už pomalu stává hudebním domovem.

Repertoár Blues Session je založený na předělávkách bluesových hitů, které svého času u nás proslavil zakladatel kapely Blues Session Petr Kalandra. Tyhle písničky se mi vždy báječně poslouchají, a proto když zazněla úvodí „Břímě“, která původně pochází z repertoáru skupiny The Band, dostal jsem se hned do příjemné nálady. Trošku mě překvapilo, že hned ze začátku koncertu kapela na chvíli ‚zběhla‘ od ‚kalandrovek‘ a v krátkém sledu zahrála skladby, se kterými neměl Petr nic společného, jako například „The River“ od Bruce Springsteena. To, že i v Čechách vznikaly nádherné skladby, dokázala překrásná píseň „Březen“, kterou napsal Petr Skoumal, jehož rukopis v písničce poznáte hned po několika taktech. Příjemně uvolněná nálada se rozhostila celou Malostranskou Besedou, která byla téměř zaplněna a  publikum vytvořilo dobrou koncertní atmosféru. Na pódiu zazněla další skvělá ‚kalandrovka‘ „Moje místo“, kterou perfektně odzpíval Pavel Skála. Pavel je nejen brilantní kytarista a výborný zpěvák, ale také plodný skladatel, což hned vzápětí dokázal ‚Olin‘ Nejezchleba, když zazpíval Pavlův hit „Bohové“. Již tradičně byl v Malostranské Besedě dobrý zvuk, v němž bylo obzvlášť dobře slyšet piano Kuby Zitka. Poklidnou první polovinu koncertu zakončila asi nejznámější Kalandrova písnička „Dětské šaty“.

Nestihl jsem být v sále na úplný začátek druhé poloviny, takže mi jedna či dvě písničky utekly. Když jsem vstupoval do sálu, doznívala píseň „Slova“ s nádherným textem, která naznačila, že druhá část koncertu bude pojata o něco bigbítověji.. Nicméně také v této polovině zazněly i folkovější kousky jako třeba „Postavím si dům z obilí“, kterou si zazpíval Ondřej Konrád. Ondřej je bez debaty špičkový hráč na foukací harmoniku, ale co se týká zpěvu, je mi přece jen bližší projev Olina Nejezchleby nebo Pavla Skály. A tak mě potěšilo, že Pavel zazpíval hned v následující „Slunce a déšť“. Potom už ale zase zpíval Olin, jehož neopakovatelné podání takových písní jako „Honduras“, „Lodník“ nebo „Skladník“ mě vždy moc baví. Ve „Skladníkovi“ se Olin navíc jako vždy blýskl efektním sólem hraným za hlavou. Písnička „Horský lázně“ připomněla dávnou slávu kapely Marsyas. Na setlistu už zbývalo pouze několik málo posledních písní, a tak zazněla třeba Mertova „Mr. Jin a Mr. Jang“. Kdo ví, proč ke konci zazněla i netypická ‚countryovka‘ „Na Portě“, ve které Olin zahrál na housle. Aby nedošlo k mýlce, nemám nic proti tomu, že jí kapela zahrála, ale osobně by mi tahle písnička více seděla někde uprostřed koncertu, kam by se svou náladou podle mě hodila přeci jen lépe. Všem fanouškům Blues Session je ale jasné, že žádný koncert téhle kapely se nemůže obejít bez megahitu „Solnej sloup“, který povedený večer se skvělou kapelou zakončil.