R. I. P. – jaro 2013

Přišlo dlouho očekávané jaro 2013, které slibovalo (a naštěstí stále ještě slibuje) spoustu koncertních zážitků. Bohužel se do Rockového světa vypravil jeden nezvaný host – dáma s kosou. Nevím, proč se pro své žně rozhodla zrovna teď a zrovna v Rockovém světě, ale tentokrát se svým ostrým nástrojem pořádně rozmáchla a nadělala tu pořádnou paseku. V následujících krátkých odstavcích připomenu čtyři nejvýznamnější nové členy nebeské kapely.

Za bicími bude od 12. března sedět Clive Burr (8. 3. 1957 – 12. 3. 2013)
Jak bubeník začínal v kapele Samson, která je známá jako kapela, z níž vzešel Bruce Dickinson. Nejslavnějšího angažmá se Clive Burr dočkal u Iron Maiden, k nimž se přidal v roce 1979. S IM pak Clive nahrál tři alba včetně nejslavnějšího „The Number of the Beast“ z roku 1982. Na následujícím americkém turné bohužel Clive nezvládal svůj divoký životní styl. Slovy Adriana Smithe: „Když měl blbej den, nedokázal kapelu držet rytmicky pohomadě„. Pro svůj životní styl byl Clive po americkém turné z kapely odejit. Uskutečnila se tak docela zajímavá rošáda, kdy z franouzské kapely Trust se k IM přidal Nicko McBrain, jehož u Trust nahradil právě Clive Burr. S Trust nahrál Clive dvě alba. Po působení u francouzské kapely zasedl Cilve na bubenické stoličce super kapely Gogmagog, kapela však v roce 1985 vydala pouze jedno LP a rozpadla se. Clive pak procházel kapelami jako: Stratus, Desperado (v níž spolupracoval s Dee Sinderem), Elixir či Praying Mantis. Se žádnou z těchto kapel však Clive už žádného většího úspěchu nedosáhl, a proto se stáhl do ústraní. Na scéně se objevuje opět až v roce 2002, kdy IM odehráli několik benefičnch koncertů, aby svému bývalému spoluhrači pomohli s úhradou nákladů za léčení roztroušené sklerózy, kterou Clive trpěl. Díky této nemoci byl Clive několik let dokonce upoután na invalidní vozík. Clivův pobyt na této planetě se předčasně ukončil 12. 3. 2013, krátce předtím oslavil své 56. narozeniny.

Napsáno s využitím materiálu poblikovaného v časopise Spark 5/2013.


V nebeské kapele bude zpívat Stanislav Hranický (6. 6. 1951 – 7. 4. 2013)
Jeden z nejosobitějších zpěváků české rockové scény, Standa Hranický, začínal v roce 1969 s ostravskou beatovou kapelou Majestic, kde se sešel s Marií Rottrovou a o něco později také s Věrou Špinarovou. Po epizodním hostování ve skupině Ivo Pavlíka se epizodně mihl ve skupině BBP. A pak to přišlo! Citron – sem ho přivedl Radim Pařízek. A právě Standa Hranický stál u mikrofonu na prvním českém (československém) heavymetalovém albu „Plni Energie“ z roku 1985. Bylo mi tehdy 12 let, vůbec jsem nevěděl co to ten heavymetal je, ale strašně se mi líbila fotka na obalu. Písničkám jsem tehdy moc nerozuměl, ale dost se mi líbily pecky jako „Rock, Rock, Rock“ nebo „Zahradní slavnost“. Postupem času jsem začal přicházet na chuť všem písničkám z desky a ukecal jsem rodiče, aby mi jí tehdy za neskutečných 44 korun koupili. Zpěv Standy Hranického byl jasným poznávacím znamení desky.  Na další citroňácké desce „Radegast“ Standa už nezpíval. Nahradil ho Láďa Křížek, deska sice byla pěkná, ale s Hranickým se jakoby vytratil duch Citronu. Pozdější desky jsem nechával více či méně bez povšimnutí. Standa se k Citronu zase vrátil v roce 1993, kdy kapela ohlásila svůj velký comeback v sestavě z období alba Plni energie. Citron se Standou jsem viděl jednou na některém ročníku Masters of Rock, vystoupení se mi tehdy moc líbilo. V roce 2010 Citroni se Standou vydali slušné album „Bigbítový pánbůh“. Letos se kapela chystala odjet turné na podporu reedic desek „Plni energie“ a „Radegast“, bohužel krátce před jeho začátkem Standa Hranický po dlouhé těžké nemoci zemřel. Bylo mu 61 let.

Napsáno s  využitím článků publikovaných v deníku Blesk, iDnes a oficiálních stránek kapely Citron.


Na kytaru bude v nebeské kapele hrát Jeff Hanneman (31. 1. 1964 – 2. 5. 2013)
Včera jsem si po probdělé noci pustil počítač a otevřel internetový prohlížeč, jako první na  mě vykoukla škojící zpráva „Zemřel kytarista Slayer Jeff Hanneman“. I když jsem Slayer nikdy moc neposlouchal, vždy jsem je uznával jako jednoho z velikánů trashmetalu. Kapelu založil v roce 1981 Kerry King právě s Jeffem Hannemanem. Jejich kytarové duo bylo výkladní skříní Slayeru. Tato dvojice vytvořila nekompromisní, tvrdý a agresivní kytarový zvuk, který se dnes snaží napodobit řada mladých trash metalových skupin. Jeff Hanneman pro Slayer napsal takové skladby jako „Angel of Death“, „War Ensemble“,  „South of Heaven“ nebo  „Raining Blood“, které jsou dodnes trvalou součástí koncertního setu Slayer. Hanneman nahrál všechny doposud vydané desky Slayer. V roce 2011 Jeffa pokousal cizokrajný pavouk, jako následek tohoto kousnutí Jeff onemocněl vzácnou nekrotizující fasciitidou, která ho už tehdy málem připravila o život. Jeff musel podstoupit řadu náročných operací, při kterých mu byla nahrazována odumírající kůže. Na koncertech za Jeffa zaskočil člen trashových Exodus Gary Holt. V posledních měsících se Jeffův stav začal zlepšovat, vloni se dokonce objevil s kapelou na pódiu, a to během přídavku, kdy Slayer vystupovali na festivalu Coachella. Letos začal Jeff Hanneman docházet na zkoušky Slayeru a začal také opět skládat muziku. Jeff Hanneman zemřel 2. 5. 2013 v nemocnici v Jižní Kalifornii na selhání jater. Bylo mu pouhých 49 let.

Napsáno s využitím článků na serverech: wikipedia.org, novinky.cz a spark-rockmagazine.cz


Dalším bubeníkem do nebeské kapely je Milan Peroutka (19. 1. 1964 – 4.  5. 2013)
Zatím co jsem psal tento neveselý článek, objevila se na internetu další nečekaná jobovka: „Zemřel bubeník Olympiku Milan Peroutka“. Milan nastoupil k Olympiku v roce 1986, když vyhrál konkurz, který kapela pořádala. Nahradil tak tehdy odcházejícího Petra Hejduka (taky už nebožtíka). Tehdy mu bylo pouhých 22 let, ale už měl za sebou hraní s SLS (Splečnost Leška Semelky), OK Bandem nebo s Marcelou Březinovou. Od roku 1995 navíc příležitostně hostoval s ASPM Jana Spáleného. Jeho srdcovou kapelou však zůstal Olympic, se kterým od svého nástupu nahrál všechny desky. Ještě den před svou smrtí odehrál s Olympikem koncert v Karlových Varech, ze kterého se vrátil domů. Ráno ho rodina našla mrtvého. Bylo mu stejně jako Jeffu Hannemanovi 49 let.

Napsáno s využitím článků na webech novinky.cz, blesk.cz a oficiálních stránek skupiny Olympic.


Co napsat na závěr tohoto neveselého článku? Snad jen vyzvat tu ošklivou dámu s kosou, aby opustila Rockový svět a hodně dlouho se do něj nevracela.